Nic se nestalo

Agitky byly ve státním socialismu oblíbeným žánrem využívaným k výchovným účelům, ať už k odrazování od určitého druhu chování, nebo naopak k nabádání k následování pozitivních vzorů. Často užívaly agitky oba tyto principy, aby na základě jejich vzájemného kontrastu dosáhly maximálního didaktického účinku. Natáčeny byly i v armádě, kde v tomto směru existovala specifická potřeba těchto filmů i dostatek látky pro náměty. Krátký film „Nic se nestalo“ byl typem agitky, která pranýřovala nešvary na pozadí správných vzorů chování a vedla diváka k zamyšlení nad zhlédnutým obsahem. Natočil ji režisér Josef Sedláček nedlouho po roce 1956, který sice neznamenal v československých dějinách zlom jako v Polsku nebo Maďarsku, ale jeho vliv byl přinejmenším latentní. Film se svým obsahem věnoval příkladům bezohledného chování příslušníků armády vůči životnímu prostředí ve vojenských výcvikových táborech. Na svou dobu film překvapil relativní otevřeností, s níž poukazoval na nejkřiklavější příklady devastace přírodních i kulturních hodnot: zbourání opuštěného domu tankem, aby šlo snáze sejmout ze střechy šest tašek, lovení ryb granátem, ničení mladých stromků, pytlačení. I když film zůstal u zobecňujícího pojetí typického pro agitky a nekladl si „reportážní“ otázky po konkrétních dopadech a souvislostech necitlivého chování vojáků k životnímu prostředí, takto pojatá tematizace zmíněných problémů byla na filmovém plátně novinkou. Zdroj: Vojenský historický ústav Praha