Navždy a věčně

Západoněmecká režisérka Christel Buschmannová si pro svůj třetí snímek Navždy a věčně, k němuž si sama napsala i scénář, vybrala už několikrát zpracovaný námět: poslední období života nevyléčitelně nemocného člověka, který ví o svém blížícím se konci. Na rozdíl od amerických snímků Bobby Deerf ield nebo Griffin a Phoenixová, natočených částečně v melodramatickém duchu, ale obsahujících i jistý hlubší ponor do problému, vytvořila Buschmannová popisné, značně vykonstruované a jakoby chladné komorní drama, o němž řekla: „Žena, náhle konfrontovaná se smrtí, se vydá hledat muže, kterého milovala a kterého neviděla už devět let. On je otcem jejího syna, ale neví o tom, protože ho opustila, když otěhotněla. Po dlouhé době se zase setkají a jejich láska je stejně silná jako tenkrát. Dokud je nerozdělí smrt. Příběh této ženy je příběhem lásky, života a smrti. Film se dotýká otázky života, který zmeškáváme, života, kterého se zmocňujeme, a významu okamžiku. Zajímají mne filmové postavy, konfrontované s elementárními existenciálními zážitky, i to, jak se s takovými situacemi vyrovnávají. Zajímají mne témata, jež se vždy a stále bráni zákroku myšlení: láska (touha bez hranic, slib navždy a věčně, rovnováha mezi radostí a realitou) a smrt, nejsilnější provokace v životě člověka, tedy dva ne zcela pochopitelné fenomény; pro něž je film tím nejlepším médiem." Autor/Zdroj: /Filmový přehled