13. komnata Jiřího Rašky

Jiří Raška je sportovec tělem i duší. Stal se olympijským vítězem z Grenoblu v roce 1968 a až za dlouhých 30 let se podařilo tento úspěch zopakovat našim hokejistům. Jiří Raška celý svůj život podřídil skokům na lyžích a po té předával své zkušenosti dalším generacím. Co ho to stálo? Tvrdé tréninkové podmínky i vážná zranění nohou, které musel zvládnout. Bolestné zážitky, když ho těsně před závody poslali z Innsbrucku vlakem domů a nemohl reprezentovat. Politický nátlak kvůli podpisu prohlášení „2000 slov“, zklamání z vyřazení z reprezentace ve 33 letech, kdy podával ještě velmi dobré výkony. To vše se jistě podepsalo i na jeho zdraví, což vyústilo v 50 letech v infarkt a po té trojitý bypass. Po přechozeném zápalu plic před dvěma lety došlo k dalším srdečním komplikacím. Jiří Raška však nikdy nepřestal žít sportem. Jako trenér české reprezentace, mládeže i místopředseda Svazu lyžařů ČR, místopředseda Klubu českých olympioniků a předseda Sportovního klubu ve Frenštátě pod Radhoštěm neúnavně shání finanční prostředky pro rozvoj tohoto zimního sportu. K nejhorším životním zážitkům patří těžké zranění jeho vnuka Jana Mazocha, který mohl převzít štafetu úspěchů reprezentanta ve skocích na lyžích. Jiří Raška spolu s celou rodinou zažil strach o jeho život, a i když se vnuk zotavil, musel se Raška smířit s tím, že Jan už nebude pokračovat ve sportovní kariéře. A co odpoví dnes na otázku: „Dovedete si představit svůj život bez sportu?“ „Je to můj celoživotní doping. Bez toho bych tu už nebyl.“ Česká televize