Evropané - Adolf Muschg

Prozaik, dramatik, esejista, literární kritik a historik Adolf Muschg (1934) je jedním z největších žijících švýcarských autorů. Pro jeho díla, která byla přeložena také do češtiny, je charakteristická ironie a černý humor. V románech, ale i mnoha esejích kriticky analyzuje sebeuspokojivý egocentrismus švýcarského myšlení a společnosti. Říká, že Švýcarsko se – pokud jde o kulturní otevřenost – stává stále omezenější zemí. A děje se tak ve stejných proporcích, v jakých bohatne. Doslova se „utěsnilo“ a dovnitř vpouští jen to, co se hodí: utečence ne, kapitál ano. Adolf Muschg vyvrací také fikci o trojjazyčnosti země („Dokonce poslanci v Bernu, aby se dohodli, spolu mluví anglicky."). Na svých studentech sleduje (byl dlouholetým profesorem germanistiky na Vysoké škole technické v Curychu a dodnes na mnoha švýcarských univerzitách přednáší), jak se v německé části Švýcarska vytrácí spisovná němčina jako mluvená řeč. Ztrácí se její znalost jako literárního jazyka, mizí vztah k řeči jako takové a jejímu charakteru, jenž dává možnost hry se slovy. Zúžila se i lidská paměť, což činorodý spisovatel, zúčastňující se aktivně veřejného života (navštívil i Festival spisovatelů v Praze) považuje za mnohem vážnější výzvu pro literaturu než úkol být národním. Pokračovateli tradice Maxe Frische a Friedricha Dürrenmatta je ovšem mnohem bližší Gottfried Keller, který byl – podle Muschga – prototypem melancholického, ale tvrdošíjného patriota. A jak vidí švýcarský autor Evropu? „Evropa je jako puzzle. Všechny dílečky už jsou poskládány a uprostřed jeden chybí. To je Švýcarsko. Puzzle nemůže být dokončen. Což zas tak moc netrápí Evropany, ale mělo by to znepokojovat Švýcary. Pro Evropskou unii je to výhodné – potřebuje mít někde spolehlivé konto. Ale schránka nemá žádnou identitu?“ Své evropské kořeny cítí Adolf Muschg nejsilněji na cizí půdě (zná dobře Ameriku, přednášel v Japonsku, jeho žena je Japonka). „Tam si také připomínám, že Evropa, která je pro mne důležitá, na které mi záleží a bez které bych nemohl žít, není jen topografickou veličinou. Je to především veličina duchovní“.