Okamžiky svobody

Bulharský povídkový film [i]Okamžiky svobody[/i] je společným dílem dvou mladých režisérů. Petr Kaišev natočil první příběh nazvaný [b]Stařec[/b] a v druhé části filmu zpracovala Ivanka Grabčevová pod názvem [b]Chci žít[/b] skutečnou událost z roku 1943. Je příznačné, že se tito mladí umělci neobracejí do minulosti své vlastní země jen proto, aby zde hledali zajímavé a vzrušující příběhy, ale především, aby zde hledali a nacházeli odpověď pro své problémy, pro zápasy a morální dilemata dneška. Vracejí se do dob, kdy čest, svědomí a odpovědnost nebyly jen prázdnými pojmy, kdy to nebyla jen slova, kterými se tak lehko operuje. Filmový přehled 3/1971 STAŘEC V jednom bulharském kamenolomu, kde se za druhé světové války nachází koncentrační tábor, jsou političtí vězni pod dozorem sadistického velitele nuceni vykonávat nesmyslnou práci v podobě přenášení kamenů z místa na místo. Právě zde se nachází i starý sochař, který si krutou realitu a namáhavou práci vynahrazuje vyřezáváním dřevěných sošek pro svého vnuka. Právě myšlenka na vnoučka je pro něj jedinou spásnou životodárnou silou, která pro něj znamená vůli přežít. Jednou dostane od velitele dopis v němž se píše, že má být okamžitě propuštěn. Radost a příprava na svobodu se však změní v kruté prozření, dopis byl totiž pouhým žertem... CHCI ŽÍT Do vězení pro odsouzence k smrti přichází radiotelegrafista z odboje, Argir, který přerušil styk s ostatními a pracoval na nejtajnějších úkolech. O jeho pravém poslání věděl pouze jediný muž – rezident a spojka s ústředím – ten byl však policií ubit k smrti. A jelikož byl Argir veden na seznamu zrádců, všichni ho považují za špióna a nikdo mu nevěří. Na místě popravy se mu podaří skrýt se v davu lidí a uprchnout. Jeho jediné pověření však nyní leží v myšlence, jak přesvědčit své kolegy z vězení, aby mu uvěřili. Vrací se proto zpět...