Několika cenami ověnčené drama je portrétem armádního dezertéra, ale také portrétem sebedestruktivního chování nejistého mládí. Devatenáctiletý voják se odpojí od konvoje, který se vrací do kasáren ze cvičení, a zamíří do domu svých rodičů, kde se setká se svým bratrem a jeho přitažlivou přítelkyní.
Celovečerní debut Ulricha Köhlera Bungalov už svým názvem, který se k ději filmu vztahuje pouze vnějškově, naznačuje, že půjde o příběh, pod jehož povrch diváci jen tak snadno nenahlédnou. Jeho hlavním aktérem je devatenáctiletý voják Paul, který se během zastávky na benzinové stanici odpojí od armádního konvoje a zamíří do domu svých rodičů. Mladík bloumá maloměstem a zjišťuje, že jeho přítelkyně Kerstin považuje jejich vztah za definitivně ukončený, že mu jeho bratr Max leze na nervy a že ho naopak silně přitahuje sourozencova dánská přítelkyně - herečka Lene. Mezitím po dezertérovi začne pátrat vojenská policie a ve stejnou dobu nudným městečkem otřese výbuch...
Německo se před objektivem kameramana Patricka Ortha jeví jako tajemná zóna a jakákoli revolta jako činnost zcela zbytečná. Dezerce vlastně ještě nikdy nebyla tak nedramatická jako v tomto filmu. Sídlo (onen titulní bungalov) rodičů je možné chápat i jako jakýsi magnet, který bezcílného Paula nutí k opakovaným návratům. Drama tak může podněcovat diváky k psychoanalytické i - v širším slova smyslu - politické interpretaci.
Přesvědčivost dramatu dodávají také herecké výkony. Zatímco Paula s adolescentně znechuceným letargickým výrazem ztvárnil debutující Lennie Burmeister, postavu svůdné Lene ztělesnila dánská herečka Trine Dyrholmová, známá z Vinterbergovy Rodinné oslavy (Festen, 1998) nebo z Arcelovy Královské aféry (En kongelig aff?re, 2012).
Ulrich Köhler studoval film ve Francii a v Hamburku, přesto však bývá řazen do skupiny Berlínské školy. Minimalistický přístup, promyšlené snímání z dálky, které dokládá například závěrečný záběr, a další formální prvky jeho prvotiny upoutaly pozornost filmové kritiky, která zdůrazňovala tu spojitost s francouzskou novou vlnou (Cahiers du Cinéma), tu s Novým Hollywoodem (Frankfurter Allgemeine Zeitung). Ulrich Köhler na svůj úspěšný debut navázal filmem V pondělí uděláme okna (2006) a festivalově úspěšným dramatem Spavá nemoc (Schlafkrankheit, 2011).
Pavel Sladký
LFŠ 2015
