Největší dar

Dávat i přijímat dary je pro člověka vcelku běžná záležitost. Obecná představa je taková, že darovat nebo přijmout dárek, zvládne každý. Ostatně mnohdy dary plní přání obdarovaného a dárce i příjemce se osobně znají. Není to ovšem obecné pravidlo. Existuje dar, na jehož realizaci se podílejí desítky až stovky dárců a příjemce je jenom jeden. Jedná se o transplantace lidských orgánů. Darovaný orgán je sice od jednotlivce, ovšem bez daru talentu zručných chirurgů, šikovných anesteziologů a dalších členů transplantačních týmů, včetně organizátorů, kteří umí zajistit vše potřebné pro samotný výkon transplantace, by se příjemce daru nového života nikdy nedočkal. Transplantace obsahuje i další výlučnosti oproti standardním darům. Lidé si zvykli darovat či odkázat živé části svého těla, aniž by věděli komu a příjemce dárce orgánu nezná ani znát nesmí. Dalo by se chladně konstatovat, že se vlastně jedná o pouhou výměnu náhradních dílů. Tyto díly ovšem nelze snadno objednat a navíc, přestože vypadají na první pohled stejně, nemusí je každý přijmout. Je to celá věda, jak s lidskými orgány naložit. Transplantace je pro veřejnost pro svou náročnost a anonymitu zahalena do určitého tajemství. Když však roušku tajemství odstraníme, zjistíme, že dnes je to běžná, i když vysoce specifikovaná medicínská práce, která je pro transplantační týmy denní rutinou, na jejímž konci je zachráněný lidský život.