Kdo hraje, nevyhraje

Že životní zkušenosti a praxe psychoterapeuta Jana Jílka, který pomáhá nahlédnout do příběhu hazardního hráče, vyplývá, že nejpohodlnější způsob existence je život v kázni a řádu. Na příbězích pacientů, kteří se léčí z tzv. gamblerství, je smutné to, kolik lidí dokážou vtáhnout do svého života bez kázně a řádu a nakolik je poškodit… Jako je tomu v příběhu úspěšného Richarda, který skrývá svou závislost na hazardní hře, čímž podpaluje výbušninu nejen pod sebou, neboť na své nevyhnutelné cestě do pekla s sebou stahuje i svou bývalou ženu, současnou přítelkyni, příbuzné, kamarády, pracovní partnery, potažmo i své děti a další, kteří mu uvěřili. Podvodník velkého formátu sice žije, ale zatím i končí ve velkém stylu: za mřížemi s těžko splatitelnými dluhy, se spoustou otázek, pocity zmaru a křivdy, ale přesto má šanci na vyléčení a vypořádání se se svým životem. Příběh nám slouží jako podklad pro postup psychoterapeuta, který tu pracuje zvláště komunikativními metodami, jimiž divákům demonstruje svůj přístup ke klientům i motivuje „příští“ závislé a hlavně jejich partnery a rodinné příslušníky k jednání. Neboť na jedné straně jde o závislého, který měl včas zavětřit nebezpečí, ale na druhé sami bližní vyprávějí příběh svého života, jenž je závislým poznamenán. I oni hledají východisko. Psychoterapeut Jan Jílek se věnuje zejména terapii závislých a jejich rodinných příslušníků, tzv. spoluzávislých, kterou 16 let praktikuje v Psychiatrické léčebně Bohnice. Svým přístupem a svéráznou metodou práce ve skupinové terapii poskytuje klientům praktickou zážitkovou výuku a vede je k vlastnímu způsobu řešení.