Maigret

Komisař Maigret, doprovázen mladou služkou Félicie, rekonstruuje události dne, kdy dívka našla v domě svého zaměstnavatele Julesa Lascoursa zastřeleného. Félicie je navýsost prostořeká dívka, která navíc Maigretovi od začátku vyšetřování lže. Přicházejí i Lascoursovi příbuzní – bratr s manželkou a synovec, syn zemřelé sestry, Jacques Petillon, saxofonista, který vystupuje v pařížských barech. Nikomu z nich Lascours nic neodkázal: dědičkou jeho domu a všeho, co vlastnil, se stává Félicie. Ta se ale čehosi obává a tajně utíká do Paříže. Když se vrátí, pověří Maigret svého spolupracovníka Christianiho, aby ji nepřetržitě hlídal… O zemřelém se Maigret dozvídá, že pracoval jako účetní ve Fécamp a jednoho dne se opilý probudil na palubě lodi. Po návratu do Francie neměl nohu, o kterou kdesi po cestě při nehodě přišel, zato měl ale dost peněz, protože zažaloval lodní společnost a dostal slušnou sumu jako odškodné. Zdá se, že Félicie byla zamilovaná do mladého synovce Jacquesa, který nějaký čas bydlel ve strýcově domě, pak ho ale strýc bez zjevného důvodu ze dne na den vyhodil. O synovci se Maigret dozvídá jen to, že se stýkal s jistou Adélou, jinak Jeanne Duvalovou, a jejím manželem, který pak skončil ve vězení pro loupež. Když se za mladíkem rozjede, aby se dozvěděl víc, kdosi saxofonistu postřelí… Naštěstí není Jacques mrtvý, prozatím ale leží v bezvědomí v nemocnici. Zanedlouho nato někdo v noci v Lascoursově domě přepadne i Félicie. Vypadá to, jako by sem někdo přišel něco hledat. Dívka ale na všechny Maigretovy otázky odpovídá buď vyhýbavě, nebo přímo lže…