O loupežnickém synku Cipískovi

Když si to jednou Rumcajs zkracuje přes paseku, spatří u studánky tři panenky, jak svými proutky šťourají ve vodě, až se z ní kalí. Rumcajsovi se to vůbec nelíbí, ale ony jsou víly a nenechají si poroučet. Rumcajs zatočí s kloboukem, až z toho je vír a s vílami to pěkně zatočí. Víly slibují Rumcajsovi do sedmi dnů oplátku. A ten sedmý den vychází na dnešní neděli, zrovna si loupežnická rodinka dává snídani, když vlétne do jejich příbytku motýl, kterého by Manka chtěla mít ve vlasech. Cipísek se rozhodne, že motýla pro mamku chytne, jde za ním, ale ten jej dovede až na paseku, kde na něj již tři víly čekají. Po plácnutí do dlaní je tu rázem snad sto motýlů, až se z té krásy Cipískovi motá hlava a dostává strach, že zabloudil a netrefí domů. Víly se radují, pomsta se jim daří, ale když se Cipísek nevrací ani po třech hodinách domů, Rumcajs má o něj strach, a proto se vydá synka hledat. Přiřítí se na paseku jako horká šína a hned vidí, o co jde. "Jdu si pro svého synka, a kdo se mi postaví do cesty, pozná mojí sílu", křičí na víly Rumcajs. Víly udělaly kotouly a nabírají sílu jak baby Jagy. Víly jsou rozhodnuté, že Rumcajse utancují k smrti, a když je při tom tanci a při přetahování v Rumcajsovi již jen síly tak do kvendlíčku, vyskočí z roští Manka a že se nyní bude tančit po jičínsku. Nyní jsou všichni jako na kolotoči, v pravý čas se Rumcajs s Mankou z toho tance vyvlíknou, víly to nese jako pápěrky až do polí, k lesu Řáholec. Manka dostala do vlasů toho nejbarevnějšího motýla od Cipíska a mohou jít všichni spokojeně domů…