Opičí král

Když už Nefritový císař nevěděl, jak opičího démona zastavit, požádal o pomoc Nejvyššího Buddhu ze západního ráje. Buddha okamžitě přiletěl a zatarasil opičákovi cestu. Když Sun sdělil Buddhovi, že chce zaujmout místo Nefritového císaře, Nejvyšší navrhl opičákovi nabídku - pokud se mu podaří dostat se jedním skokem z jeho dlaně, stane se vládcem nebes. Sun skočil co nejdál a domníval se, že je až na konci světa. Pak se vrátil nazpět a sdělil to Buddhovi. Ten však náhle obrátil dlaň, opičáka shodil na zem a zavalil jej pohořím z kovu, ohně, dřeva, vody a půdy. To pohoří pak dostalo název hora Pěti prvků. Opičí král byl pod horou zavalen pět set let a nemohl se za žádnou cenu dostat ven. Až jednou bohyně Milosti dostala příkaz od Nejvyššího Buddhy, aby daleko na východě, v říši Tchangů vyhledala poutníka, který by donesl posvátná písma ze západního ráje. Zastavila se u hory Pěti prvků a oznámila Sunovi, že jej může vysvobodit pouze poutník putující pro písma. Toho dne se v hlavním městě tchangské říše konala mešní slavnost, na které kázal velekněz Süan-cang o učení Malého vozu. Bohyně Milosti proměněna ve starce se jej zeptala, zdalipak ovládá také učení Velkého vozu. Protože Süan-cang se v učení Velkého vozu nevyznal, rozhodl se jít do západního ráje pro písma, která toto učení obsahují. Císař Tchaj-cung na důkaz zbožnosti učinil z velekněze přísežného bratra a na cestu mu věnoval zlatou misku na almužny, průkazní glejt a bílého koně. Od bohyně Milosti, která již ukázala svou pravou podobu dostal brokátové roucho a berlu s devíti draky. Velekněz se stal obyčejným mnichem a přijal podle tří košů svatých písem řádové jméno Tripitaka. Císaři přislíbil, že se se svatými písmy vrátí nejpozději do tří let a vydal se na cestu.