Opičí král

Horu Bujných květů napadl démon Rušitel světa a zabydlel se v jeskyni Vodních závěsů. V téže chvíli se Sun vrátil domů a okamžitě začal s démonem bojovat. Rušitel světa si přizval na pomoc své dva bratry. Démoni Jednorožec a Silný buvol se však Sunovi omluvili za bratrovo chování a poradili mu, aby si šel pro nějakou zbraň za dračím králem Východních moří. Jenže dračí král odmíl Sunovi zbraň vydat a tak mu nabídl železnou tyč, která původně sloužila k měření mořské hloubky. Dračí král ovšem netušil, že Sun tyč uzvedne a odnese si ji do svého království. Brzy Sun zjistil, že jeho nová zbraň umí na povel vyrůst až do oblak, nebo se zmenšit na velikost nepatrné jehly. Jednoho dne byl ve snu přenesen až k bráně, na niž byl nápis Svět temnot a pochopil, že se dostal do sídla vládce pekel. Opičí král však neměl na smrt ani pomyšlení a tak vyškrtl své jméno z pekelných seznamů všech duší, čímž se stal nesmrtelným. Zpráva o jeho řádění se donesla až do nebe k Nefritovému císaři. Ten vydal rozkaz opičího démona zajmout, ale světec Hvězda dlouhého věku mu poradil, že opičáka nejlépe zkrotí bezvýznamný úřad. A tak Hvězda dlouhého věku přivedl Suna do nebe, kde mu generál Hvězda přidělil bezvýznamný úřad nebeského podkoního. Sun se o koně svědomitě staral, dokonce je nechal napást u nebeské řeky, což bylo přísně zakázáno. Jednoho dne ale zjistil, že podkoní nezastává žádnou hodnost a plný zlosti se vrátil na horu Bujných květů, kde se prohlásil za Velkého světce rovného nebi.