O makové panence

Již se smrákalo a maková panenka stále očekává motýla Emanuela, jestli se ukáže. Vyvolává jej a ozvěny stále opakují, není, není. A když si panenka konečně myslela, že našla Emanuela a že s ním mluví, neznámý naříká, já jsem luční světýlko Ferdinand a zhasl mě ptáček Zvonohlík. Mávl jen křídly a bylo to. Panenka ráda pomůže, sebere dva oblázky a křísne, vyskočí světýlko. To je šťastný, panence slíbí, že jí toho jejího tuláka pomůže najít...