Na houby

„Kdo nehoubaří, není Čech,“ mohla by klidně znít parafráze známého fanouškovského pokřiku. Je totiž dost dobře možné, že milovníků hub a houbaření je v naší zemi přinejmenším stejně tolik jako příznivců hokeje. Ve srovnání s jinými Evropany jsou Češi národem houbařů. Ročně houby přilákají do lesa sedm lidí z deseti, a proto devadesát procent zkonzumovaných hub jsou u nás houby v přírodě rostoucí. Češi s mystickým leskem v očích vyrážejí brzy ráno, mají svá místa a často sbírají to, co by cizinci stoprocentně považovali za naprosto nejedlé exempláře. Zábavně pojatý vzdělávací přírodovědný cyklus „Na houby“ mapuje český houbařský rok. Setkáme se v něm s Arnoštem Goldflamem v roli roztomile vševědoucího „taty“ a s Josefem Poláškem coby jeho „klukem“ zhýčkaným počítači, přičemž do přípravy projektu byli přizváni také renomovaní čeští mykologové. V díle „Pavučince a čirůvky“ jsou „tata s klukem“ doprovázeni mykologem Janem Holcem, který má těžkou práci, protože jsou zde tentokrát i klukova neukázněná děcka. Mykolog Jan Holec je naštěstí na houbařské výpravy s hyperaktivními dětmi zvyklý a vezme to jako příležitost poučit drobotinu o tom, jaký význam mají houby pro celý lesní ekosystém. Hned první houba, kterou v kopřivách nalezne, patří k našim nejvzácnějším – pavučinec olšový je zapsán do červené knihy ohrožených druhů. Na tomto druhu Jan Holec objasní nejen celou problematiku mnohdy zákeřně jedovatých pavučinců, ale udělá základní exkurs do role, kterou houby v přírodě zastávají. Soutěsky na Kokořínsku jsou navíc co se hub týče nesmírně rozmanité. Tento fakt zase Jan Holec použije jako praktický příklad toho, co se rozumí pod pojmem biodiverzita a k čemu je její zkoumání dobré. Ekofilm 2014