Cesty víry

Pozoruhodný životní příběh Milušky Havlůjové. Bývalá politická vězenkyně, na jejímž osudu se podepsal totalitní režim, držitelka „Ceny Paměti národa“ Miluška Havlůjová tvrdí, že oporou jejího života ve všech situacích byl a vždy je Bůh. Víra by podle ní měla lidi spojovat a nikdy rozdělovat. Nejhorší pro ni bylo, když ji sebrali i s tehdy ani ne dvouletým synem, jehož při několikahodinovém výslechu hodili za dveře, kde bylo slyšet střídavě pláč a úděsné ticho s mnoha otazníky pro jeho matku. Po uvěznění neměla žádnou jistotu, že syna uvidí. Když ho po čase mohla vidět, nepoznal ji. Myslel si, že není jeho matka. Odloučením nastalo pochopitelné odcizení, jehož důsledky jsou patrné až do dnešních dnů. Věk, kdy syna nuceně opustila, je pro vytvoření vazby matka-syn nejdůležitější. Miluška ale – jak sama uvádí – nemohla kolaborovat s režimem a podepsat spolupráci s StB! Když přišel zásadní okamžik rozhodnutí, modlila se a ucítila, že jediné možné a správné rozhodnutí je nepoddat se. Vytrvat! Opravdovou svobodu přinesla rodině M. Havlůjové až sametová revoluce. Miluška se hned zapojila do Občanského fóra a od roku 1992 se stala starostkou Rudné. I dnes je předsedkyní Rady starších místního Sboru církve husitské, jehož spoluzakladatelem byl Miluščin dědeček. Miluška ani ve svém pokročilém věku nesedí doma, její život patří lidem a Bohu. Organizuje mnohé akce, pomáhá, kde může, spojuje, nerozděluje! Ekofilm 2014