Cesty víry

Kardinál Tomáš Špidlík (1919 – 2010) se narodil v Boskovicích, po válce však většinu života strávil v římském exilu. Kromě mimořádně nadaného vědce byl také duchovním otcem, posilou pro věřící nejen v komunistickém Československu. Jeho pravidelné promluvy ve Vatikánském rozhlase jsou dnes již legendou. Jeho odkaz je dosud živý a mimořádně aktuální. Stále častěji se hovoří o duchovním sbližování Východu a Západu. Obě spirituální tradice se výrazně obohacují. Při utváření staré Evropy byli Slované pokřtěni naposledy – jako dělníci na vinici v onom evangelijním podobenství, kteří byli povoláni až v hodině polední. Takoví jsou podle velkých ruských myslitelů i dnešní Slované, ale své skutečné vlohy a poslání pro světovou církev podle mnoha prorockých vizí i podle legendárního ruského filosofa Solovjova teprve projeví – jejich hodina má teprve přijít a možná už přichází. Podobně o úloze Slovanů v duchovním vývoji uvažoval i kardinál Špidlík. Špidlíkovo dílo je pro teologickou reflexi druhé poloviny 20. století zcela zásadní. „Jeho dílo – plod mnohaletého pilného studia a reflexe – je neseno velkou citlivostí pro současnou kulturu. S touto otevřeností objevoval ve východní spiritualitě taková témata, která se dnes ukazují nesmírně aktuální, neboť jsou schopná vyživovat a vitalizovat to, co bylo z tradice leckdy pozapomenuto. Kardinál Špidlík nebyl pouze velký intelektuál-solitér, ale zároveň duchovní otec, který kolem sebe shromáždil skupinu osob, pokračující v jeho stylu myšlení,“ uvádí se v jeho životopise, který zpracovalo Centro Aletti, tedy instituce, která je jedním z duchovních dětí kardinála Špidlíka a o které nás dokumentární film informuje. Srdce, které bylo pro kardinála Špidlíka velkým teologickým i duchovním tématem, je jádrem osoby, kde se propojuje země a nebe. Protože o definitivním příklonu k dobru nebo ke zlu se rozhoduje v srdci, ze kterého vše do důsledku vychází, je první starostí člověka pečovat o toto centrum identity. „Jak udržovat „svatyni“ srdce v bdělosti, aby záře Ducha bez překážek vycházela do celého stvoření a mohla ho navracet Bohu, tomu nás kardinál Špidlík, duchovní otec, znovu vyučuje. Proto je jeho odkaz stále živý,“ vysvětlují autoři dokumentu a režiséři Jana Kristina Studničková a Otakáro Maria Schmidt. Ruská idea – klíčové téma Tomáše Špidlíka, velikého znalce spirituality křesťanského Východu, jasně ukazuje, že v srdci intelektuálního Ruska nacházíme vizi „osoby“, osoby jako jednoty božského a lidského a tedy jako účasti na Boží lásce, kde nachází své plné uskutečnění. Originalita dávné křesťanské tradice se nám zde představuje v celé kráse a se zcela novou svěžestí. Kardinál Tomáš Špidlík: „V době cyrilometodějské misie se bývalá jednota římského impéria rozpadala na dva antagonistické bloky. Ale mezi ně se najednou vsunula masa nových slovanských národů. Velkou otázkou doby bylo: Budou patřit na východ, nebo na západ? Cyril a Metoděj se obrátili do Říma. Tam pochopili, že by se Slované mohli stát mostem, který spojuje. Dostali k tomu mnoho církevních privilegií. Bohužel svět už byl tak rozdělen, že sami Slované, kteří měli být mostem, se rozpadli na východní a západní. Dnešní situace je analogická v širším rozsahu. Bloky východu a západu jsou ve světovém rozměru a dnešní Evropa by měla být mostem setkání. Ale musí si být nejdříve sama vědoma svých pravých hodnot. Bohužel syntéza evropské kultury dosud není vytvořena, nedýchá doposud oběma stranami plic“. Otakáro Maria Schmidt