Rodinné křižovatky

Jana se na ne zcela odborně vedeném kurzu rozšiřování vědomí, během meditace, stala ve svém prožitku součástí jabloňového květu. Bohužel prolomení do hlubších vrstev existence se záhy stalo pro Janu noční můrou. Blažený pocit byl pryč, najednou stála mimo konvence lidského vnímání. Tuto skutečnost si ale zároveň ve svém vědomí uvědomovala. Svůj život najednou sledovala jako běžící film. Toužila se vrátit mezi své blízké, s láskou obejmout své děti, ale bylo to pro ni stejně těžké, jako pro diváka v kině vstoupit do děje odehrávajícím se na projekčním plátně. Nakonec se Janě podařilo vrátit zpět do „uchopitelného“ života. Od tohoto zážitku však Jana určitě sebe zcela jinak definuje. Žije dnes možná trochu jinak. Musela se nějak vypořádat s „nevysvětlitelným“.