Vladimír Štros

Méně známý herec vedlejších rolí Vladimír Štros pocházel z Kroměříže a na Moravě také zahájil svou hereckou dráhu. Bez odborné průpravy, nicméně se zkušenostmi z ochotnických souborů, nastoupil původně v Olomouci, krátce pak působil v Ostravě a od roku 1927 až do konce druhé světové války nacházel uplatnění na různých divadelních scénách v Praze. Hrál například ve Švandově divadle nebo ve Vinohradském divadle, působil také často jako rozhlasový herec ve studiích Československého rozhlasu. Po roce 1945 opustil Štros Prahu a v několika krátkodobých angažmá pak nejen jako herec, ale i jako režisér pracoval na různých oblastních scénách. Hrál a režíroval postupně v Opavě (1945-1946), delší dobu pak strávil v severních Čechách (Liberec, Nový Bor, Most, Teplice), jeho dalším působištěm bylo Horácké divadlo v Jihlavě, později přešel do Městského divadla ve Varnsdorfu. Poslední aktivní léta prožil ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, kde byl angažován v letech 1958-1964. Koncem šedesátých let vystupoval pohostinsky v pražském Divadle Za branou. Výčet filmových rolí Vladimíra Štrose zahrnuje bezmála padesát titulů, aktivní byl především v době svých předválečných angažmá v Praze, kdy točil několikrát ročně. Například v letech 1935-1936 hrál celkem ve dvanácti filmech. Jeho role nebyly nijak velké, objevoval se především v epizodách strážníků, řidičů, úředníků nebo vrátných. Dominantní postavení v jeho filmografii zaujímají komedie, jak nadčasové a kvalitní, tak i dnes zapomenuté snímky průměrných kvalit. Z filmů třicátých a čtyřicátých let, jichž natočil celkem 34, můžeme připomenout nevelké úlohy po boku Hugo Haase (AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK, 1935; VELBLOUD UCHEM JEHLY, 1936; TŘI MUŽI VE SNĚHU, 1936), hrál také ve filmech s Adinou Mandlovou, například čeledína v psychologickém dramatu KOUZELNÝ DŮM (1939) nebo vrátného v komedii HOTEL MODRÁ HVĚZDA (1941). Ve filmovém přepisu románu BABIČKA (1940) hrál kočího Václava. Před svým odchodem z Prahy hrál naposledy v několika filmech v roce 1942, například řidiče ve filmu VALENTIN DOBROTIVÝ (1942). Po dlouholetých angažmá mimo Prahu se před filmovou kameru vrátil až počátkem sedmdesátých let, kdy se objevil v několika titulech dnes již vesměs zapomenutých. Připomenout můžeme jeho postavu fotbalového fanouška v komedii ŽENY V OFSAJDU (1971), svá poslední vystoupení před kamerou spojil s tendenčně pojatými historickými velkofilmy jako DNY ZRADY (1973) nebo DVACÁTÝ DEVÁTÝ (1974). Vladimír Štros zemřel v Praze 8. dubna 1977 ve věku 74 let. Jeho manželkou byla herečka a operetní zpěvačka Anna Štrosová, rozená Stárková (1919-1999).