Charles Vanel

Herec Charles Vanel je pozoruhodnou osobností francouzské kinematografie, natočil přes 160 filmů, ve většině z nich hrál hlavní nebo velké role, přesto nikdy nebyl vnímán jako filmová hvězda. Snad díky své vizáži, která mu nikdy neposkytla prostor pro role milovníků a svůdníků. Svým charakterním herectvím v desítkách umělecky hodnotných počinů však zanechal významnou stopu v historii francouzského filmu. Narodil se jako Charles-Marie Vanel v Rennes, jeho rodiče – obchodníci ale později přesídlili do Paříže. Jako student Charles nijak nevynikal, kvůli špatnému zraku se musel vzdát i svého snu o kariéře námořníka. Jako šestnáctiletý začal hrát divadlo a několik let sbíral zkušenosti pod vedením významných divadelních umělců, již v roce 1910 natočil svůj první film, krátký western JIM CROW (1910). Od té doby točil osmdesát let a i v tomto ohledu patří k naprostým výjimkám v dějinách filmu. Navíc zcela rezignoval na divadlo, i to je pozoruhodné, protože i v pozdějších dobách se filmové hvězdy, de facto neherci, alespoň příležitostně věnovali divadlu, zatímco Vanel, nesporně výborný herec, již nikdy na jevišti nestál s výjimkou divadelních zájezdů ve společnosti Firmina Greniera za první světové války. Po první světové válce se Vanel začal orientovat výhradně na filmové herectví a již v té době točil s významnými režiséry němé éry jako byli Louis Mercanton nebo Victor Tourjansky, za zmínku stojí četnější spolupráce s Jacquesem de Baroncelli (RYBÁŘ Z ISLANDU – Pécheur d´Island, 1924; NIČEVO – Nitchevo, 1926; OHEŇ – Feu!, 1927). Sám Vanel se několikrát pokusil o vlastní režii, úspěch u kritiky zaznamenal s melodramatem V NOCI (Dans la nuit, 1929), v němž si zároveň zahrál hlavní roli. Teprve nástup zvuku ve filmu mohl zhodnotit kompletní herecké kvality Charlese Vanela. Z počátku třicátých let připomeňme několik filmů v režii Maurice Tournera (TANČÍRNA – Maisons de danses, 1931; JMÉNEM ZÁKONA – Au nom de la loi, 1931) nebo Raymonda Bernarda (DŘEVĚNÉ KŘÍŽE – Les croix du bois, 1932; BÍDNÍCI – Les Misérables, 1933). Znovu pracoval také s Baroncellim i Tourjanskym, nevyhnul se ovšem ani účasti na průměrných filmech komerčně zaměřených režisérů. Zajímavé příležitosti mu poskytli začínající a později slavní režiséři jako Henri Decoin (ZNEUŽITÍ DŮVĚRY – Abus de confiance, 1936). V Duvivierově hodnotném filmu DOBRÁ PARTA (La belle équipe, 1936) se Vanel setkal s Jeanem Gabinem, nutno dodat, že jejich střídmé herectví si bylo hodně podobné. Během třicátých let stíhal Charles Vanel točit několik filmů ročně, kromě již uvedených často hrál důstojníky v dobrodružných příbězích nebo dramatech z vojenského prostředí. Během druhé světové války své herecké aktivity omezil, po boku Madeleine Renaud ale stál v dodnes vysoce hodnoceném příběhu odvážné pilotky NEBE PATŘÍ VÁM (Le ciel est a vous, 1944). Po válce Charles Vanel navýšil svou popularitu dalšími hodnotnými dramaty, tehdy také často točil v Itálii. Mistrovský výkon podal v Clouzotově dobrodružném filmu MZDA STRACHU (Le salaire de la peur, 1953) a na festivalu v Cannes za něj získal zvláštní cenu poroty. V roce 1954 byl pak oceněn jako nejlepší herec na festivalu v Karlových Varech za film PŘÍPAD MAURICIUS (L´affaire Maurizius, 1954). Další festivalový triumf, tentokrát v San Sebastian, mu přinesla Decoinova kriminálka ZAPALTE STŘELNÝ PRACH (Le feu aux poudres, 1957). Z padesátých let připomeňme ještě Hitchcockův slavný film CHYŤTE ZLODĚJE (To Catch a Thief, 1955), kde hrál nevyzpytatelného restauratéra, bývalého příslušníka odboje. Z Vanelovy filmografie šedesátých let připomeňme tituly, v nichž byl partnerem vycházejících hvězd, například s J. P. Belmondem to byl film NEJSTARŠÍ FERCHAUX (L´ainé des Ferchaux, 1963), tehdy začal pracovat také pro televizi. Vzhledem k věku pak začal herectví výrazně omezovat (například v letech 1965-1970 natočil jen čtyři filmy), později se ale objevil ještě po boku Lino Ventury (CTIHODNÉ MRTVOLY – Cadavres exquis, 1975) nebo Alaina Delona (JAKO BUMERANG – Comme on boomerang, 1977). Ještě jako bezmála devadesátiletý hrál velkou roli ovdovělého otce tří dospělých synů v italském filmu TŘI BRATŘI (Tre fratelli, 1981) a získal za ni italskou cenu Donatellova Davida. Svou filmovou kariéru uzavřel v neuvěřitelných 95 letech, kdy vytvořil hlavní roli v úsměvném příběhu starého manželského páru OBDOBÍ ROZKOŠE (Le saison du plaisir, 1988) v režii J. P. Mockyho; jeho partnerkou zde byla jen o něco málo mladší, ovšem neméně aktivní herečka Denise Grey. Charles Vanel zemřel v Cannes 15. dubna 1989 ve věku 96 let. Jeho manželkou byla Arlette Mauricette Bailly, s níž posledních dvacet let žil na jihu Francie, odkud jen příležitostně odjížděl na natáčení.