Sidney Bechet

Sidney Bechet, americký hudebník, kapelník a skladatel, se narodil do středostavovské kreolské rodiny v New Orleansu. V rodině nebyl Sidney jediným muzikantem, jeho starší bratr Leonard Victor Bechet pracoval jako dentista a později jako trombonista a kapelník. Sidney Bechet měl velký hudební talent a rychle se naučil hrát na klarinet, hodně se i sám intenzivně učil. Hlavními jeho hudebními učiteli byli kreolští klarinetisté - především George Baquet a Lorenzo Tio. Jako šestiletý hrával již v kapele svého bratra na rodinných oslavách. Poměrně brzy se Sidney Bechet vypracoval a začal hrát v New Orleansu za menší honorář. Začalo se o jeho talentu a muzikantských schopnostech mluvit mezi kapelníky a nakonec získal parádní práci v orchestru Henry Allen's celebrated Brass Band. O Sidneye Becheta se zajímali i další kapelníci, takže se blýskl krátce v King Oliverově Olympia Orchestra /1913-1914/. Se získanými zkušenostmi se vypravil do Chicaga, kde hrál u Freddie Kepparda s dalšími kreolskými hudebníky. V roce 1919 navštívil Evropu s uznávaným orchestrem Willy Marion Cook´s Syncopated Orchestra. Mimo jiné poznal Londýn a zde se z klarinetisty přeorientoval na soprán saxofonistu. Po návratu ze zámořského zájezdu hrál s Williamsonovými Blue Five. Využil první možnosti a nahrál své první snímky, mezi kterými byla Bechetova oblíbená skladba Wild Cat Blues. Další evropský zájezd uskutečnil v letech 1925 až 1926 jako člen skupiny Black Revue, ve které mimo jiné vystupovala i populární tanečnice tmavé pleti Josephine Baker. Poznal jazzové příznivce v Polsku, tehdejším Sovětském svazu, Francii aj. V letech 1928-1930 se opět vrátil do Evropy a koncertoval s Noble Sissle´s Orchestra. V Paříži, Berlíně a v řadě dalších evropských center šířil kvalitní jazzovou hru na soprán saxofon. Do New Yorku se vracel již v době probíhající hospodářské krize, přerušil svou hudební kariéru a živil se jako krejčí. Později v polovině třicátých let vystupoval s vlastním triem v Greenwich Village a v Town Hall na koncertech organizovaných Eddiem Condonem. V roce 1938 společně s Ladnierem a Mezzrowem nahrál několik dodnes zajímavých a stylově vytříbených snímků, kterými zřejmě začala revivalová jazzová éra. Po skončení druhé světové války se opět Bechet spojil s Mezzrowem , aby v letech 1945 až 1947 koncertovali. Z tohoto období vynikají skladby Delta Mood a Levee Blues. Váhavě se Bechet rozhodoval, zda se vrátí nebo nevrátí do Spojených států. Zažil nemálo ústrků a rasistických předsudků, které byly v kontrastu s tím, jak byla jeho hudba i on sám přijímán v Evropě. Právě ve Francii pocítil obdiv i největší zájem o své umění. Po roce 1947 se již rozhodl k emigraci a do USA se již nevrátil. Ve Francii, jak se sám opakovaně svěřil, měl pocit, že je nejen oblíben a vítán, ale také, že mu nehrozí žádné rasově motivované útoky. Ve Francii skutečně patřil až do své smrti k stěžejním osobnostem jak jazzového, tak i uměleckého života. Pilně nahrával, komponoval, koncertoval a poznával další evropská města. Nejznámější skladbou z tohoto Bechetova období je slavná Petite fleur. V roce 1955 byl uveden v Théatre des Champs-Elysées jeho balet La nuit est ue sorciére, který byl zfilmován v roce 1960 režisérem Marcelem Martinem. Sidney Bechet je k zahlédnutí ve francouzských hudebních komediích: Cesta ke štěstí a Ah ! Quellé équipe/1957/. Sidney Bechet zemřel ve své náhradní vlasti poblíž Paříže 14. května roku 1956 ve věku 62 let.