Průkopnice, a s největší pravděpodobností i nejdéle hrající filmová herečka především z období němého, později i zvukového filmu – drobná Henny Frieda Ulricke Porten, se narodila v Magdeburgu v Německu dne 7. 1. 1890.

Ačkoliv byla Henny Porten skutečně největší hvězdou německých kin, nebyla už tolik známa v jiných zemích. Maximálně ve střední Evropě, a dlužno podotknout, že v USA se její filmy z období němé éry neobjevily vůbec. Z historie filmu má Henny Porten opět prvenství. Objevila se v prvním „hraném“ filmu již v roce 1906 – snímek měl název: Meissner Portzellan, a následoval Apachentanz. V té době jí bylo 16 let, a byla okouzlující, dlouhovlasou, mladou a dojemnou dívenkou. Henny hrála i v divadle, a průběžně se objevovala na jevišti od roku 1912, hlavně na scéně tzv. Moderního divadla - „Modern Theater“ v Kolíně nad Rýnem.

Její role byly vesměs plné soucitu, jemnosti a pravého ženství. Henny hrávala ošetřovatelky, nemocné, opuštěné, oduševnělé ženy. Vytvářela novodobý obraz zatím jen mimický pro další dramata před kamerou. Zdá se, že její největší, a jedinou rivalkou mohla být jen další herečka němého filmu vamp - Asta Nielsen, a právě tyto dvě herečky se setkaly v jednom jediném mystickém, uměleckém snímku s názvem - INRI z roku 1923, Henny Porten zde hrála Pannu Marii a Brigitte Nielsen Máří Magdalénu. Oproti tomu se jejím nejznámějším filmem mimo Německo stal krimi příběh Hintertreeppe - film natáčený ve Velké Británii v roce 1921 – u nás byl údajně uveden pod názvem: Zadní schodiště.

Henny byla dvakrát vdaná – za Angličana Curt A. Starka 1912 – 1916, kdy tragicky zahynul, a za Wilhelma von Kaufmanna od 24. 6. 1921 do října 1959 – jeho smrti.

Porten hrála často ve filmech později zámého amerického režiséra Ernsta Lubitsche v Kohlheisels Tochter, nebo ztvárnila Annu Boleynovou ve stejnojmeném snímku, oba z roku 1920. Ze zvukové éry to byl prvním filmem – Skandal um Ewe, nebo 24 Stunden aus dem Leben einer Frau 1931, následovaly - Luise Königin von Preusen – role královny Luisy 1932, Alle macht mit 1933, Mutter und Kind 1934.

Přes Hennin klasický, „árijský“ vzhled, který jako by jí předurčoval do pozice zaryté nacionalistky, měla Henny jako člověk - pevná záda a silné mravní zásady tak velké, že se zapsala tehdy nevídanou revoltou proti nacismu hlavně tím, že se odmítla zbavit – tedy rozvést, a opustit svého židovského manžela Wilhelma von Kaufmana. Přesto jí nebylo zakázáno hrát, protože její popularita byla natolik velká, že nacisté se obávali reakce ze strany veřejnosti. Henny pak hrála jen ve filmech, které si pečlivě vybírala, a tak se objevila ve filmech: Der Optimist, Komödianten, Symphonie eines Liebe, Familie Buchholz nebo volné pokračování - poslední v období války 1944 – Neigungsehe, a opět v roli Wilhelmine Buchholz.

Po válce se objevila ve filmech do roku 1950 – mezi ty poslední patří – Das Fräulein von Scuderi 1955. Na svém kontě měla do této doby 173 filmů, k tomu se jako producentka poddílela na 26 dalších filmech a napsala dva scénáře. Henny Porten, německá filmová legenda, zemřela v Berlíně 15. 10. 1960 ve věku 70 let.

Marta Holubová-clara.bow

Autor: clara.bow