Edmond Trachta

Dějiny českého filmu nám vydávají další jméno opředené tajemstvím. Toto jméno zní Edmond Trachta, který se mihl ještě v němém filmu několikrát před filmovou kamerou, aby o nějaký čas později jeho život skončil více než tragicky. Vezměme to však popořádku: Co všechno o Edmondu Trachtovi víme?

Již místo narození Edmonda Trachty se liší. Dle Fikejzova slovníku „Český film – Herci a herečky, III. díl“ přišel na svět v Praze. Lze však také dohledat informaci přímo na webové síti, že se tak stalo v Bělé pod Bezdězem. Odtud však pocházel jeho otec Vilém Trachta, berní ředitel. Matka Edmondova se jmenovala Anna, za svobodna Havlíčková. Pocházela z Podbaby. Edmund se narodil se dne 4. ledna roku 1902 v Praze na Žižkově.

Na základě dochovaných fotografických materiálů (viz kniha „Český hraný film I.: 1898 – 1930“) je možno usoudit, že v mladém věku šlo o urostlého muže s atleticky vyhlížející postavou. Tato skutečnost zřejmě rozhodla, proč v roce 1927 oslovil ke spolupráci režisér Rudolf Měšťák při přípravě filmové adaptace románu Josefa Svátka o katu Mydlářovi. Pod záštitou společnosti Republicfilm byl v exteriérech hradu Zvíkova natočen historický snímek čerpající ze života známého mistra popravčího pod názvem PRAŽSKÝ KAT. Titulní roli Mydláře vytvořil zápasník Gustav Frištenský. Do role jeho syna Jana byl obsazen právě Edmond Trachta.

Svým hereckým výkonem nadaný mladý muž s největší pravděpodobností filmové tvůrce zaujal, neboť o rok později – 1928 – byl režisérem Miroslavem J. Krňanským obsazen do vedlejší postavy Petra v adaptaci povídky Boženy Němcové POHORSKÁ VESNICE. Snímek byl natáčen hned v několika exteriérových lokacích – Krkonoše, Šumava, Sázava a také Křivoklátsko. Není bez zajímavosti, že tento původně němý film byl uveden opětovně v roce 1933 ve verzi ozvučené.

V roce 1929 mohli Edmonda Trachtu spatřit diváci hned ve třech filmech. Jeden z nich byl ovšem natočen jako osvětový. Nese název JINAK OTCOVÉ – JINAK DĚTI a vznikl pod záštitou společnosti Propagafilm. Přímo v Praze, zejména v oblasti Hradčan, vznikl tento snímek o lásce dívky Mařenky k chlapci Jeníkovi, jejichž lásce brání Mařenčina matka, která chce provdat svou dcerku za bohatého selského synka Toníka Votrubu. Toho ztvárnil právě Edmond Trachta.

Druhým filmem z roku 1929, v němž se Edmond Trachta objevil na filmovém plátně, bylo melodrama v režii Václava Kubáska DÍTĚ PERIFERIE. Ztvárnil zde vedlejší postavu kováře Ondřeje Loukoty. Zcela naposledy se Edmond Trachta objevil před kamerou ve filmovém zpracování vesnického dramatu od spisovatele Jana Vrby s názvem BOŽÍ MLÝNY. Natáčelo se v oblasti Chodska, kde se příběh odehrává. Edmond Trachta zde hraje postavu mladého Podestáta, syn muže, jemuž se kdysi stala od jeho souseda velká křivda. Starý Podestát půjčil peníze sedlákovi Záhořovi, který mu je ovšem nevrátil. U soudu křivě přísahá, že se tak stalo. Záhořovu rodinu stíhá jedna boží odplata za druhou, mladý Podestát při památce svého otce odmítá dát odpuštění muži, který neváhal vyslovit vědomou lež…Filmové nadšence jistě bude zajímat, že v roli jednoho ze sousedů – kováře Drastila – se objevil Gustav Frištenský, s nímž hrál o dva roky dříve Trachta již ve snímku PRAŽSKÝ KAT. Pro Frištenského toto byla jeho druhá a poslední role ve filmu. Poslední byla však také pro Edmonda Trachtu. Ve zvukovém filmu se již neobjevil a ve svých 27 letech zcela mizí z filmových dějin. Jaké byly jeho další osudy?

Když bylo E. Trachtovi 29 let, oženil se s Marií Krátkou z Kamenice nad Lipou. Z manželství se narodila dcera Edita. V době měl již Trachta za sebou odbornou průpravu na zubního technika. Spolu s rodinou odešel do Strakonic, kde si otevřel v domě č. 322 ordinaci. Dům se nacházel přímo na náměstí a nesl velký nápis TRACHTA. O Edmondu Trachtovi se dále uvádí, že dentistických zkušeností nabyl při pobytu v Paříži. Je pravděpodobné, že zde pobýval ještě předtím, nežli se objevil v českých filmech. Prý také rád řídil auto a věnoval se dokonce i létání.

V průběhu 30. let se kromě vykonávání své dentistické praxe aktivně zajímal o politické dění, netajil se svým levicovým smýšlením. Velmi těžce nesl bývalý herec nástup okupace. Ačkoliv si byl velmi dobře vědom možného nebezpečí, které nastane v případě odhalení, zapojil se do partyzánského odboje. Stal se členem revoluční skupiny Předvoj. Tato ilegální skupina, v niž se sdružovali čeští komunisté, vydávala dokonce i svůj vlastní časopis, jehož první číslo vyšlo v březnu 1944. Bylo tištěno v jedné chatě nedaleko Chocně. Jedním z předních představitelů Předvoje byl také český filozof a sociolog Karel Ondryáš (1924 – 1983). Edmond Trachta je článkem v rozsáhlé síti odbojářů. Pro tuto činnost získal mnoho významných osobností v té době, byl ve spojení s ilegalisty ze strakonické Zbrojovky, v Praze v Ječné ulici si pronajal byt, který také slouží pro účely odbojové sítě.

Po prozrazení činnosti skupiny bylo mnoho jejích členů zatčeno. Mezi nimi také Edmond Trachta. K jeho zatčení došlo v Praze, dne 19. ledna roku 1945. Zde byl nejprve odveden na Pankrác (cela č. 30), kde mu bylo přiděleno číslo 33 373. O něco později podstoupil krutý výslech provázený bitím a mučením přímo v Petschkově paláci. Dne 13. února 1945 je Trachta deportován do koncentračního tábora Terezín.

Píše se 2. květen 1945. Konec války je takřka za dveřmi, Hitler je již po smrti, ale válečná zloba si stále vybírá své daně v podobě lidských životů. V koncentračním táboře v Terezíně zubožení a nemocní vězni doufají v brzký konec jejich utrpení. Někteří z nich, trpící silnou tuberkulózou, jsou dokonce o den dříve (1. 5. 1945) propuštěni na svobodu! Nenechme se však mýlit. Nacisté jen na pouhý kratičký okamžik ukázali lidskou tvář, pokud se to ovšem dá s ohledem na další napáchané zlo, nazvat. Přesto však mezi vězni vládne určitá naděje a doufání ve skutečnost, že ti nemocní propuštění nejsou poslední. Tato naděje blýskne i hlavami cca 70ti vězňů, kteří jsou internováni v cele č. 44. ve IV. dvoře terezínské pevnosti. Je mezi nimi také Edmond Trachta a mnoho dalších mladých členů převážně levicových odbojových hnutí. Naděje však brzo pohasíná. Známý signál brzo oznámí, že jde o popravu. Je jich celkem 51 statečných mužů, kteří ten den položí svůj život za svou odbojovou činnost. Ten osudový den tedy vyhasíná i život Edmonda Trachty v rámci největší popravy, která byla v Terezíně kdy uskutečněna. Jak uvádí informace z webového serveru Památníku Terezín, byla těla všech popravených zpopelněna v litoměřickém krematoriu. Tento popel je dnes uložen pod tzv. hlavním pylonem na Národním hřbitově. Zde se tedy završil osud bývalého filmového herce a později dentisty, Edmonda Trachty…

Zdroj:
FIKEJZ, M.: Český film – Herci a herečky, III. díl, Libri, Praha, 2008
HÁJKOVÁ, A.; TOMÁŠEK, D.: Poslední poprava v Terezíně, Naklad. Svoboda, Praha, 1988
Český hraný film I.: 1898 – 1930, NFA, Praha, 1995
Oficiální stránky Památník Terezín – „Výročí poslední popravy v Malé pevnosti“, dostupný z: http://www.imdb.com/name/nm2759334/
…a další drobné zmínky o E. Trachtovi a organizaci Předvoj na webové síti

Autor: Hortensie