Takeši Kitano

Takeši Kitano se od poloviny 70. let jako herec věnoval divadlu. Pod pseudonymem Beat Takeshi se však také prosadil jako novinář, textař, spisovatel a showman. První filmovou roli dostal v roce 1980, ale prosadil se o tři roky později, a to díky filmu Merry Christmas, Mr. Lawrence, který natočil Nagisa Ošima. Jeho herecká filmografie čítá čtrnáct titulů (např. Johnny Mnemonic, Tokyo Eyes ad.). Jako režisér se uvedl filmem Violent Cop, následovaly snímky Boiling Point, A Scéně aí the Sea, Gettíng Any?, Kids Return, Kikujiro a Brother. Film Sonatine byl v roce 1993 uveden na MFF v Cannes a získal první cenu na festivalu v Taormině. Film Ohňostroj vyhrál Zlatého Iva na MFF v Benátkách 1997. Snímek Loutky je jeho desátým filmem a v roce 2002 byl uveden v soutěži MFF v Benátkách a na MFF v Torontu.
38. MFF Karlovy Vary

Z Projektu 100 1999* 18. ledna 1947 v Tokiu, Japonsko
Jakeši Kitano si získal v Japonsku obrovskou, téměř kultovní
slávu. Nejdříve jako divadelní komik s pseudonymem Beat Takeši
vystupoval v duu The Two Beats, které provokovalo japonskou
veřejnost humorem, útočícím na všechno měšťácké a spořádané.
Ve filmu se zpočátku objevoval jen sporadicky. Svět si mohl
Kitana poprvé všimnout v Ošimově slavném válečném snímku Veselé
Vánoce, pane Lawrenci (1983). Později se objevil také po boku
Keanu Reevese ve sci-fi thrilleru Johnny Mnemonic (1994).
Aby na sebe skutečně upozornil, musel však stanout na opačné
straně kamery. První režijní příležitost mu byla nabídnuta již
v roce 1989 spíše náhodou, jen jako záskok. Ve snímku Brutální
policista (v Japonsku ovšem promítaném pod kuriózním názvem
Pozor, tento muž je divoch!), měl Kitano původně pouze hrát
detektiva Rjosukeho, jehož svérázné pracovní metody rozčilují
všechny nadřízené, ale zároveň děsí místní gangstery. Snímek,
plný brutality a násilí, byl záhy srovnáván s Eastwoodovou
drsnou kriminálkou Špinavý Harry a vynesl Kitanovi, který každý
svůj nápad a změnu v původním scénáři jen těžko prosazoval,
přece jen jisté režisérské renomé. Již o rok později mohl
natočit Bod varu (1990) - snímek, nad kterým už měl plnou
kontrolu a mohl pracovat se štábem, který mu zůstal věrný
dodnes. Gitano v něm svým příznačným stylem, kombinujícím
tragické s komickým, vypráví příběh mladíka, který se společně
se svým přítelem zaplete s mafií. Následující snímek Scéna
z pláže (1991) je Titanovým nejklidnějším, nejpoetičtějším
a také nejmírnějším filmem - jeho hlavní dvě postavy jsou totiž
hluchoněmé. V tichých, dlouhých a pomalých sekvencích hraje
důležitou roli hudba - poprvé se tu dostává do popředí jméno
skladatele Joe Hisaišiho, skvělého minimalisty a stálého
Kitanova spolupracovníka. K tématu japonské mafie, nazývané
"""Jakuba"", se Gitano vrátil svým dalším opusem Sonatina (1993),
který se promítal na několika festivalech. Komedie Dáte si?
(1995) znamenala jisté zklamání. Jako herec se Gitano
překvapivě neobjevuje ve filmu Děti se vracejí (1996). Ten je
totiž částečně autobiografickým vyprávěním o dvou mladících,
kteří místo školy sní o kariéře profesionálních boxerů.
Až poslední Kitanův snímek Ohňostroj (1997) byl vybrán do jedné
z prestižních festivalových soutěží: v Benátkách získal hlavní
cenu - Zlatého lva a vydobyl konečně jeho autorovi světové
uznání (Kitanův profil byl zařazen do programu loňského
festivalu v Karlových Varech). Filmem však jeho nesmírně plodná
tvorba nekončí. Působí také jako rozhlasový komentátor, píše
do novin, je autorem písniček, románů i poezie a sedmkrát týdně
vystupuje v japonské televizi ve vlastní televizní show. Je
známý i jako karikaturista a malíř. Své obrazy použil také
ve svém posledním snímku Ohňostroj .
Filmografie:
1989: Senjou no Marry Christmas / Merry Christmas, Mr. Lawrence
Furyo (Veselé Vánoce, pane Lawrenci - herec) * 1989: Sono otoko
kjoubou ni cuksi / Violent Cop (Brutální policista - režisér,
scenárista, herec) * 1990: 3-4x10 Gacu / Boiling Point (Bod
varu - režisér, scenárista, herec) * 1991: Ano nacu, ičiban
šizukana umi / A Scene At The Sea (Scéna z pláže - režisér,
střihač, herec) * 1993: Kjouso tanjou / Many Happy Returns
(Mnoho šťastných výsledků - herec), Sonatine (Sonatina -
režisér, scenárista, střihač, herec) * 1994: Johnny Mnemonic
(Johnny Mnemonic - herec) * 1995: Minna jatteruka / Getting
Any? (Dáte si? - režisér, scenárista, střihač, herec), Gonin /
Five Of Them (Pět z nich - herec) * 1996: Kids Return (Děti
se vracejí - režisér, scenárista, střihač), 1997: Ohňostroj
(Hana-bi - režisér, scenárista, střihač, herec) - Zlatý lev na
MFF v Benátkách.
--------------
38b) TAKEŠI KITANO
se narodil 18. ledna 1947 v Tokiu, Japonsko.
V Japonsku si získal obrovskou, téměř kultovní slávu. Nejdříve
jako divadelní komik s pseudonymem Beat Takeši vystupoval v duu
The Two Beats, které provokovalo japonskou veřejnost humorem,
útočícím na všechno měšťácké a spořádané. Ve filmu se zpočátku
objevoval jen sporadicky. Svět si mohl Kitana poprvé všimnout
v Ošimově slavném válečném snímku Veselé Vánoce, pane Lawrenci
(1983). Později se objevil také po boku Keanu Reevese ve sci-fi
thrilleru Johnny Mnemonic (1994). Aby na sebe skutečně upozornil,
musel však stanout na opačné straně kamery. První režijní
příležitost mu byla nabídnuta již v roce 1989 spíše náhodou, jen
jako záskok. Ve snímku Brutální policista (v Japonsku ovšem
promítaném pod kuriózním názvem Pozor, tento muž je divoch!), měl
Kitano původně pouze hrát detektiva Rjosukeho, jehož svérázné
pracovní metody rozčilují všechny nadřízené, ale zároveň děsí
místní gangstery. Snímek, plný brutality a násilí, byl záhy
srovnáván s Eastwoodovou drsnou kriminálkou Špinavý Harry
a vynesl Kitanovi, který každý svůj nápad a změnu v původním
scénáři jen těžko prosazoval, přece jen jisté režisérské renomé.
Již o rok později mohl natočit Bod varu (1990) - snímek,
nad kterým už měl plnou kontrolu a mohl pracovat se štábem, který
mu zůstal věrný dodnes. Kitano v něm svým příznačným stylem,
kombinujícím tragické s komickým, vypráví příběh mladíka, který
se společně se svým přítelem zaplete s mafií. Následující snímek
Scéna z pláže (1991) je Kitanovým nejklidnějším, nejpoetičtějším
a také nejmírnějším filmem - jeho hlavní dvě postavy jsou totiž
hluchoněmé. V tichých, dlouhých a pomalých sekvencích hraje
důležitou roli hudba - poprvé se tu dostává do popředí jméno
skladatele Joe Hisaišiho, skvělého minimalisty a stálého Kitanova
"spolupracovníka. K tématu japonské mafie, nazývané ""jakuza"",
se Kitano vrátil svým dalším opusem Sonatina (1993), který
se promítal na několika festivalech. Komedie Dáte si? (1995)
znamenala jisté zklamání. Jako herec se Kitano překvapivě
neobjevuje ve filmu Děti se vracejí (1996). Ten je totiž částečně
autobiografickým vyprávěním o dvou mladících, kteří místo školy
sní o kariéře profesionálních boxerů. Až poslední Kitanův snímek
Ohňostroj (1997) byl vybrán do jedné z prestižních festivalových
soutěží: v Benátkách získal hlavní cenu - Zlatého lva a vydobyl
konečně jeho autorovi světové uznání. Filmem však jeho nesmírně
plodná tvorba nekončí. Působí také jako rozhlasový komentátor,
píše do novin, je autorem písniček, románů i poezie a sedmkrát
týdně vystupuje v japonské televizi ve vlastní televizní show. Je
známý i jako karikaturista a malíř. Své obrazy použil také
ve svém posledním snímku Ohňostroj.

Filmy - 1989: Senjou no Marry Christmas / Merry Christmas, Mr.
"Lawrence Furyo (Veselé Vánoce, pane Lawrenci, jen herec); 1989 :
Sono otoko kjoubou ni cuksi/Violent Cop (Brutální policista,
"režie + scénář + herec); 1990: 3-4x10 Gacu/Boiling Point (Bod
"varu, režie + scénář + herec); 1991: Ano nacu, ičiban šizukana
"umi/A Scene At The Sea (Scéna z pláže, režie + střih + herec);
1993: Kjouso tanjou/Many Happy Returns (Mnoho šťastných výsledků,
"jen herec); Sonatine (Sonatina, režie + scénář + střih + herec);
" 1994: Johnny Mnemonic (Johnny Mnemonic, jen herec); 1995: Minna
jatteruka/Getting Any? (Dáte si?, režie + scénář + střih +
"herec); Gonin/Five Of Them (Pět z nich, jen herec); 1996: Kids
"Return (Děti se vracejí, režie + scénář + střih); 1997: Ohňostroj
(Hana-bi, režie + scénářa + střih + herec, uv.), Zlatý lev na MFF
v Benátkách.

Bibliografie: katalog KV 1998, s. 180 (foto) + 181 + 182 + 183
"+ 184 + 185 + 186 (profily); Film a doba 1-2/98, s. 53-55 (profil
"od Št. Uhríka + foto); Film Jam 7/98, s. 54 (foto); katalog
"Projektu 100/zima 1999, s. 20 (profil); Cinepur č. 11 - 12/98
"(profil + rozhovor + foto); katalog MFF v Kyjevě 1998, s. 155
"(profil + foto); katalog MFF v Cannes 1996, s. 45 (profil +
"foto); katalog MFF v Londýně 1997, s. 113"

Autor/Zdroj: /Sber