Václav Fryček

Václav Fryček se narodil v roce 1897 v Malešicích u Plzně a zde také prožíval své dětství. Po ukončení základního vzdělání pokrčoval ve studiu na státní reálce v Plzni v roce 1913 přestoupil na c.k. vyšší reálku v Sušici, kde pak v červnu roku 1915 složil maturitní zkoušku s vyznamenáním.

Po krátkých prázdninách v měsíci srpnu 1915 narukoval k 7. pluku zeměbrany, odkud byl poslán do Školy pro rezervní důstojníky a po skončení výcviku byl postupně velen na různé bojiště první světové války. Jako legionář byl po konci války nasazen do bojů na Slovensku a zde byl přidělen do štábu, kde se stal zpravodajským důstojníkem. Za příkladnou spolehlivost a odvahu kromě jiných vyznamenání dostal v roce 1919 Italský kříž za válečné zásluhy a Čs. válečný kříž.

Krátce po demobilizaci v prosinci roku 1919 se vzdělává jako mimořádný posluchač Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Řádným posluchačem se pak stal až od března 1923, když složil doplňující maturitu na reálném gymnáziu na Král. Vinohradech. Promoval v prosinci 1926 /PhDr./ s disertační prací Integrace lidstva /vyšlo v nakl. Melantrich, 1929/.

Po dobu jednoho roku byl ještě řádný posluchačem práv. Byl také studentem na vysoké škole politické, avšak bez absolutoria. Vykonal státní zkoušku knihovnickou a praktikoval ve stejném roce v parlamentní knihovně pod vedením Dr. Jaromíra Malého. Od srpna 1928 se stal prvním kvalifikovaným knihovníkem v Městské knihovně Náchod. Pracoval zde do dubna 1942, kdy byl suspendován po výslechu na gestapu v Hradci Králové.

Ve stejném roce se stal jedním z přísedících literárně knihovního odboru při Svobodném učení selském, který měl pečovat o povznesení venkovských veřejných knihoven a spolupracovat s Ústředním spolkem československých knihovníků. 16.5.1945 byl rehabilitován a vrátil se do činné služby. Současně působil v letech 1946-1947 jako zkušební komisař pro literaturu a knihovní správu, zákonodárství, lidovou výchovu a dějiny na kurzech pro knihovní inspektory a knihovníky.

V květnu 1948 odešel na mu bylo pokynem akčního výboru nařízeno nastoupit na dovolenou a od 1.9. 1948 byl propuštěn podle zákona č.213 , na obranu lidové demokracie. Mimo jiné byl i členem Národní velké zednářské lóže a v roce 1937 dosáhl stupně mistra.

Postupně pracoval jako řádný člen redakcí: Národní listy /1920-1923/, Národní politika /1923-1926/, Moravský večerník /1927/, České slovo a Moravské slovo /1927-1928/. Od roku 1930 byl v Náchodě voleným městským kronikářem. Literárně činným byl již od roku 1912, kdy pod pseudonymem Václav Malesický vydal sbírku povídek Na březích Otavy a ještě před odchodem do války vydal román Studentská idyla /1915/ a sbírku básní Studentovo veršování /1915/.

Pod dojmem z bojišť první světové války napsal román Vojáčkové /1919/ a básně v próze Dítě horečky /1919/. Rozsáhlejší próza Porcelánový hrníček /1919/, byla do jisté míry přípravou na první dramatický debut: Pierot /1919/. Další hry tvoří hlavní osu literárně dramatického díla Václava Fryčka: Bumbulína /1925/, Panna Vanka /1926/, Jejich bujná krev /1932/, Regner /1932/, Luizina polka /1934/, Petruška /1936/ a Banato /1942/. Mnohé z těchto her nebyly dosud hrány a čekají na své objevení.

V roce 1945 napsal rozsáhlý román Čarodějky z Fulneka. Jeho historický román z doby Karla IV. Záhadný mincíř /1939/, byl poctěn cenou Masarykova lidovýchovného ústavu k 20. výročí existence ČSR. Mezi stovkou děl, která po roce 1948 nemohla být vydána, jsou romány, povídky, novely, legendy, eseje, filozofické traktáty, studie, příspěvky a relace pro rozhlas, sonety, divadelní hry, filmové náměty a další.

Nepublikováno zůstalo i obsáhlé dílo, Náchodské dějiny. Karel Čapek k jeho básnické sbírce Kosi si hvízdají v Národních listech ze 7.2.1920 napsal: "...Václav Fryček, je nesporně nadaný, a nabádá mladého básníka, aby se oddal svému mladému lyrismu..."

Publicista, dramatik, knihovník Václav Fryček zemřel v Náchodě 17.1.1969 ve věku 71 let.

Erkul

Autor: Erkul