František Havel, vl. jm. František Hadrava, se narodil v roce 1877 v Praze. Své uplatnění v životě hledal nejprve jako knihkupec, ale poměrně brzy převážila jeho láska k divadlu. Začínal jako činoherní herec v roce 1902 a pro svůj nepřehlédnutelný atraktivní zevnějšek, se stal známějším jako operetní komik.
Tovaryšská herecká léta si odbyl u venkovských divadelních společností. Od roku 1904 do roku 1906 měl angažmá v Národním divadle v Brně, odkud přešel a delší dobu působil jako herec pražského Městského divadla Královských Vinohrad počínaje rokem 1907. Od roku 1919 do roku 1926 se soustavně věnoval filmovému herectví. Patřil k českým filmovým průkopníkům již od roku 1914, kdy stál před filmovou kamerou v roli policejního komisaře v Paloušově komedii Noční děs /1914/.
Jeho tvář a herecká gesta v roli básníka Svatopluka Čecha , pod režijním vedením opět Jana A. Palouše v krátkém filmu České nebe předznamenaly další kapitolu jeho hereckého života. Postupně hrál v takřka dvaceti němých filmech od roku 1919. Velmi často ztvárňoval postavy vyzrálých mužů, nebo muže jednoznačně autoritativní.
Ve filmu Mnichovo srdce /1921/ si zahrál opata kláštera. Statkářem Tulicou byl ve filmech Čarovné oči /1923 /a Nemodlenec /1927/. Objevil se také jako továrník Jarýn ve filmu Jindra, hraběnka Ostrovínová /1924/ a v roli vysokého úředníka Vojtěcha Beneše v e filmu Dvojí život /1924/, jako místodržící ve historickém filmu Josef Kajetán Tyl /1925/, jako rada Andrejs v komedii Velbloud uchem jehly /1926/, byl jen krůček k postavám jako byl vysloužilý důstojník major v.v. Jičínský ve filmu Jedenácté přikázání /1925/ a dal. Od roku 1926 byl plně zaměstnán činností rozhlasového hlasatele a reportéra pražského Radiojournalu až do roku 1941.
Ve zvukové filmové komedii Poslední sbohem /1931, rež. Svatopluk Innemann/, vytvořil roli továrníka a dědečka Ríši /Radola Renský/, syna Jaroslava Haška /Saša Rašilov/. Dědečka Petra Dubského si zahrál ve zfilmovaném klasickém dramatu Ladislava Stroupežnického Naši furianti /1937, rež. Vladislav Vančura + Václav Kubásek/.
Postavu hlasatel ztvárnilo s přehledem v životopisném snímku o hudebním skladateli a učiteli Františku Kmochovi To byl český muzikant /1940, rež. Vladimír Slavínský/. Takřka po čtyřiadvaceti letech zcela nečekaně díky režiséru Janu Němcovi stál František Havel před filmovou kameru v povídkovém filmu Perličky na dně /1965/ v jeho poslední životní roli starého pacienta, bývalého „novináře“ v povídce Podvodníci z komedie na motivy Hrabalových povídek ze stejnojmenné sbírky povídek Bohužel svůj poslední film neviděl, zemřel víc než rok před premiérou a těsně po natáčení.
Z rozhlasových pořadů byl František Havel znám jako recitátor umělecké četby a účinkujícího v rozhlasových inscenacích, také jako reportér. Mimořádná byla reportáž Vztyčování vlajky, při příležitosti oslav vzniku republiky v roce 1936, za účastí kolegů Miloslava Dismana a Josefa Cincibusea a dal.
Rozhlasový a filmový průkopník František Havel zemřel náhle 27. prosince 1964 v Praze ve věku 87 let.
Erkul
Autor: Erkul .
