Vyrůstal se svými čtyřmi sourozenci v nepříliš zámožné rodině poddůstojníka karabiniérů na jihoitalském venkově. Od dětství chtěl být hercem a jako sedmiletý hrál ve školní inscenaci podle knihy Ference Molnára Chlapci z Pavelské ulice. Divadlu se ochotnicky věnoval také během středoškolských studií, kdy navíc zpíval v operním sboru a o víkendech vystupoval v Parmě a okolí s vlastní jazzovou skupinou Gli Uragani.
V pěveckých aktivitách pokračoval také v Miláně, kde studoval ekonomii na tamní univerzitě, prodával knihy u firmy Montedison a statoval na jevišti Teatro Piccolo. Vojenskou službu absolvoval v Neapoli, odkud často zajížděl do Říma, kde se uplatnil jako mladý milovník ve fotorománech. Spřátelil se zde mj. s kameramanem Vittoriem Storarem a bratry Bazzoniovými, s nimiž se podílel jako osvětlovač a asistent kamery na natáčení dokumentárních filmů.
Ačkoliv zpočátku vkládal své umělecké ambice do režírování, místo za film. kamerou se v pol. 60. let začal uplatňovat jako neškolený epizodní herec; vybral si ho mj. proslulý americký režisér John Huston do role Abela v nákladné historické fresce Bible. Po sérii úloh šlechetných a nebojácných hrdinů, vítězících často za cenu velkého utrpení, v komerčních dobrodružných thrillerech (Třetí oko, Zločinci z galaxie) a spaghetti westernech (Technika zločinu, Django, Adios Django, Čas masakru), dostal opět nabídku z Hollywoodu.
Úloha šlechetného a nešťastně zamilovaného rytíře Lancelota ve film. adaptaci broadwayského muzikálu na motivy středověké legendy Král Artuš a jeho družina (r. J. Logan), mu pomohla oprostit se od jednorozměrných schematických postav. Během natáčení se sblížil s hereckou partnerkou Vanessou Redgraveovou, po jejímž boku pak ještě několikrát hrál (Drop Out, Dovolená a Tiché místo na venkově); z jejich několikaletého vztahu pochází syn Carlo Gabriel, který se věnuje film. režii.
Celá kariéra F. N. trpí uměleckou nevyrovnaností, neboť účinkoval v řadě akčních snímků různé provenience a nevalné úrovně, ale také v mnoha umělecky náročnějších a závažných společensky angažovaných dílech, v nichž ztělesňoval dva rozdílné druhy hrdinů.
První kategorii tvoří mužné svérázné typy, ať už stojí na straně zákona či proti němu: mladý policejní kapitán Bellodi, jehož vyšetřování záhadné vraždy v sicilském městečku ztroskotává na strachu obyvatel z nelítostného teroru mafie, v psychologickém dramatu Den sovy (r. D. Damiani); německý dezertér Grauber, popravený svými krajany za tichého souhlasu kanadského velitele zajateckého tábora, v protiválečném dramatu podle skutečné události Gott mit uns (r. G. Montaldo); prokurátor Traini, jenž odhalí spojení mafie s představiteli zákona, ve společenskokritickém dramatu Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky (r. D. Damiani).
Dále si zahrál jako americký novinář John Reed, účastník mexické revoluce a bouřlivých událostí kolem Velké říjnové revoluce v Rusku, v dvoudílné historické epopeji Rudé zvony (r. S. Bondarčuk); homosexuální poručík Seblon, který odmítne nabízené tělo milovaného muže (Brad Davis), aby pomohl jeho bloudící duši, v dramatu podle autobiografické povídky Jeana Genêta Querelle (r. R. W. Fassbinder).
Ještě složitějšími charaktery se vyznačují jeho postavy slabochů, lidí rozpolcených, nervních, hledajících a nenacházejících oporu a pocit štěstí: malíř Horacio, který zanechává svou zmrzačenou milenku (Catherine Deneuveová) jejímu starému poručníkovi (Fernando Rey), ve film. přepisu stejnojmenného románu Benita Péreze Galdóse Tristana (r. L. Buñuel); šílený malíř Léonard v psychologickém dramatu Tiché místo na venkově (r. E. Petri); ustrašený učitel Michele Belcore, jenž se nedokáže postavit pokrytectví maloměšťácké honorace, v dramatu o moci a strachu Úctyhodní lidé (r. L. Zampa); despotický důstojník Asciutto, jehož šikanování je vystaven vojín základní služby (Michel Placido), v antimilitaristické satiře Vítězný pochod (r. M. Bellocchio); zbabělý architekt Vanzi, který v sobě nenajde mravní sílu svědčit o zákeřném zavraždění nepohodlného spoluvězně, v dramatu Vyšetřování skončilo - zapomeňte (r. D. Damiani).
Vytvořil titulní postavu zavražděného slavného módního návrháře Gianniho Versace v životopisném TV snímku Versace: Vražda. Byl hostem MFF v Karlových Varech 1982 a 2000 a poč. 1992 pobýval v Praze při příležitosti natáčení melodramatu se špionážní zápletkou Zkouška paměti (r. M. Aliprandi), v němž ztělesnil spisovatele a scenáristu Paula Herzoga, který pátrá po kdysi milované ženě (Karin Giegerichová), která byla za záhadných okolností prohlášena za mrtvou. Zúčastnil se Art Filmu v Trenčianských Teplicích 1995.
Autor: emons Italský herec Franco Nero se narodil v San Prospero v Parmě dne 21. listopadu roku 1942. Přišel na svět do nepříliš zámožné rodiny italského poddůstojníka karabiniérů, kde vyrůstal spolu se čtyřmi dalšími sourozenci.
Už jako sedmiletý se účastnil školních představení a divadlu se věnoval i během středoškolských studií. Mimo to zpíval i v operním sboru a s jazzovou skupinou.
Během absolvování vojenské služby se uplatňoval jako mladý milovník ve fotorománech a snažil se uplatnit i u filmu, což se mu povedlo zpočátku v pomocných profesích, jako např. osvětlovač nebo asistent kamery.
V polovině 60-tých let se začal uplatňovat jako herec epizodních rolí a pár rolí získal i v tzv. spaghetti westernech. Poté přišla nabídka z Hollywoodu a on se zařadil mezi vyhledávané herce, často ve filmech s politickými tématy.
Během natáčení filmu "Král Artuš a jeho družina" se sblížil s herečkou Vanessou Redgraveovou, po jejímž boku potom hrál v několika filmech. Z jejich několikaletého vztahu se narodil syn Carlo Gabriel, který se věnuje filmové režii.
Celá jeho kariéra se vyznačuje uměleckou nevyrovnaností od nenáročných akčních snímků po angažovaná politická dramata.
Skutečně vrcholný výkon podává pod vedením režiséra D. Damianiho v psychologickém dramatu "Den sovy".
Autor: michal33 .
