Představitel drobných a epizodních rolí Zdeněk Kryzánek se narodil v Jindřichově Hradci dne 30. října roku 1920. Nepatří sice k těm zapomenutým tvůrcům, o nichž bychom dnes vůbec nic nevěděli (naopak, o Zdeňku Kryzánkovi je dohledatelno poměrně dost životopisných dat), nicméně i tak zůstává různými publikacemi či články o legendách českého filmu spíše opomíjený. Z dostupných zdrojů si tedy zkusme poskládat životní cestu tohoto českého herce.
Zdeněk Kryzánek vystudoval gymnázium v rodném Jindřichově Hradci. Toužil však celou svou duší po herecké práci, vždyť působil dokonce u jindřichohradeckých ochotníků. Tudíž není divu, že se přihlásil na Státní konzervatoř v Praze, kam nastoupil v roce 1940. Působil zde ale pouze jeden jediný rok. O jeho osudech za války se příliš mnoho neví, avšak objevuje se též informace, že po odchodu z konzervatoře byl Zdeněk Kryzánek totálně nasazen v Říši.
Po skončení druhé světové války započala pouť Zdeňka Kyzánka po vlastech českých, resp. po divadlech českých. V roce 1945 odešel do Mostu, ale na této scéně účinkoval pouze rok. Daleko více prostoru mu poskytla plzeňská divadelní scéna, na níž ho mohli diváci vidět od roku 1946 až do roku 1959. V Plzni vytvořil Zdeněk Kryzánek mnoho krásných a klasických rolí. Jednou z prvních byl baron Krüg v Čapkově dramatu BÍLÁ NEMOC. Převtělil se však také do postavy arcibiskupa Arnošta z Pardubic v NOCI NA KARLŠTEJNĚ, byl také Braha v LUCERNĚ, Bušek v dramatu NAŠI FURIANTI či Jan Žižka z Trocnova v JANU HUSOVI od J. K. Tyla.
Není bez zajímavosti, že v době plzeňského angažmá hostoval Zdeněk Kryzánek na scéně Národního divadla v Praze. Bylo to v letech 1950 až 1953. Ve „Zlaté kapličce“ byl Zdeněk Kryzánek alternací Stanislavu Neumannovi v postavě Kalafuny v báchorce STRAKONICKÝ DUDÁK (opět od J. K. Tyla).
V osudovém roce 1959 byla na několik let uťata Kryzánkova divadelní práce. Bývalé komunistické zřízení obvinilo Zdeňka Kryzánka z činnosti, která se neslučovala s postojem člověka žijícího v socialismu. Zdeněk Kryzánek byl uvězněn a ve vězení strávil dvě léta: 1959 až 1961.
Ale ani po opuštění vězeňské brány nesměl hned Zdeněk Kryzánek vykonávat svou hereckou profesi. V letech 1962 až 1964 pracuje nejprve jako dělník na stavbě a dokonce také krátce působí jako kastelán zámku v Jindřichově v Hradci. Teprve v roce 1964 je Zd. Kryzánkovi umožněno se vrátit zpět k herecké práci a on nastupuje do Divadla Vítězslava Nezvala v Karlových Varech. Hrál zde však opět jen jednu sezónu a od roku 1967 účinkuje v Divadle na Vinohradech. Avšak tato slavná pražská divadelní scéna jej dlouho neudrží. Působí zde pouze krátce a po nějakém čase, konkrétně roku 1970, odchází zpět do Karlových Varů, ale – jak je už z výše uvedeného kontextu zřejmé, jde o jakési pravidlo v Kryzánkově divadelním životě – po dalším roce působení v Karlových Varech končí. Zde je však nutno zdůraznit, že končí nejen na karlovarské scéně, ale s divadelním herectvím celkově.
Filmové herectví však Zdeněk Kryzánek na hřebíček nepověsil. Po celou dobu svých nejrůznějších divadelních angažmá se objevoval před filmovou kamerou, byť tedy spíše v malých rolích, resp. epizodních roličkách. Ve filmu a (byť v daleko menší míře) i v televizi jich vytvořil na 60. Debutoval v roce 1948, kdy se objevil v maličkých rolích ve třech dramatických snímcích: DRAVCI (sklepmistr Jenda), VES V POHRANIČÍ (voják ve vlaku) a SVĚDOMÍ (strážník). Z nejrůznějších postav vojáků, otců, strážníků, řidičů a dalších nepatrných figurek vybočuje role myslivce v Moskalykově adaptaci díla Boženy Němcové BABIČKA (1971), avšak asi nejvíce je Zdeněk Kryzánek zapsán v srdcích diváků jako Žalman, soused rodiny Věkových, který vyznává evangelickou víru a je za své přesvědčení v očích veřejnosti odsuzován. Ano, řeč je o televizním seriálu F. L. VĚK, která natočil režisér František Filip jako adaptaci stejnojmenného románu Aloise Jiráska. V tomto televizním díle z roku 1971 je tedy Zdeněk Kryzánek asi ponejvíce zapsán svou postavou podivína Žalmana u našich diváků.
Osobnost Zdeňka Kryzánka však nesmíme zapomenout ještě v souvislosti s další uměleckou profesí a sice spisovatelskou. Byť tato skutečnost není až tolik známá, stal se Kryzánek také dramatikem, neboť je autorem jediné divadelní hry s názvem OKLAMANCI. Jedná se o příběh, který se odehrává v Jindřichově Hradci krátce po II. Pražské defenestraci, tedy na počátku třicetileté války v 1. polovině 17. století. Hlavním hrdinou je zde mladý student Adam Václav Michna z Otradovic. Pokud je Vám toto jméno velmi povědomé, nemýlíte se. Je totiž autorem známé české vánoční ukolébavky „Chtíc, aby spal“. Tuto skutečnou historickou postavu si tedy Kryzánek zvolil jako figuru do své divadelní hry, v níž Michna prožívá lásku k Dorničce, patřící mezi protestanty. Celý příběh je podložen politickou situací své doby, kdy proti sobě stáli katolíci a protestanti.
Zdeněk Kryzánek též pracoval na své vlastní biografii. Psal knihu s názvem PAMĚTI NEPOSLUŠNÉHO HERCE, která však ke škodě čtenáře a milovníka české kinematografie nikdy nevyšla! Kryzánkovy vzpomínky vycházely pouze v roce 2001 na pokračování v Listech Jindřichohradecka, avšak klasické knižní podoby se doposud nedočkaly. To je přirozeně velká škoda, neboť jistě mnoho příznivců filmového herectví by rádo nahlédlo do profesních vzpomínek neprávem opomíjeného herce.
Zdeněk Kryzánek svou nejen profesní, ale bohužel i životní cestu zakončil dne 24. prosince roku 1975 v Praze. Je pochován na hřbitově v rodném Jindřichově Hradci. Bylo mu pouhých 55 let…
Zdroje:
Wikipedie – Zdeněk Kryzánek
Článek o Z. K., dostupný z: http://www.akaska.cz/?page=46
Autor: Hortensie .
