Elia Kazan

Elia Kazan (vlastním jménem Elia Kazanjoglou) se narodil 7.září 1909, řeckým rodičům, v Istambulu. Krátce po jeho narození se rodina odstěhovala do Berlína. V roce 1913 odjíždí, před hrozbou války do Spojených států. Zde se usadili již natrvalo. Elia absolvoval Yaelskou universitu a začal pracovat v divadle. Prošel si mnoha divadelními profesemi, Pracoval jako kulisák, osvětlovač, inspicient a asistent režie. Po těchto začátcích to zkusil i jako herec na jevišti newyorského divadla Group Theatre, úspěšně. Mimo divadelní scénu začínal být známý i z malých rolí ve filmu a z rozhlasu. Začátkem čtyřicátých let je členem divadla na Broadway, kde působí jako herec a režisér. Jako režisér zde uváděl světové premiéry současných dramatiků, Tennessee Williamse, Arthura Millera a dalších. Divadelní režii považoval spíše za řemeslo a proto v roce 1944 odjíždí do Hollywoodu, aby se zde věnoval, podle něj autorské režii u filmu. V roce 1944 debutoval s filmem A Tree Grows in Brooklyn (V Brooklynu roste strom, 1944), byl to přepis sociálně kritického románu Betty Smithové. V tomto tématu se věnoval i ve svých dalších filmech, kritika policejních metod ve snímku Boomerang (Bumerang, 1946) a v proti rasisticky zaměřených filmech Gentleman’s Agreement (Dohoda mezi gentlemany, 1947), za tento film byl oceněn Oscarem, a Pinky (1949). V roce 1948 zakládá s Lee Strasbergem Actor‘s Studio, známé jako líheň hereckých talentů. Padesátá léta začíná s natáčením kriminálních dramat, Panic in the Streets (Panika v ulicích, 1950), ve kterém si i sám zahrál. Následuje kriminální drama A Streetcar Named Desire (Tramvaj do stanice Touha, 1951), zde dostal příležitost, kterou náležitě využil, i jeden ze studentů Actor’s Studia Marlon Brando. S toto pozdější hvězdou natáčí životopisný snímek o hrdinoi mexické revoluce Viva Zapata! (1952). V padesátých létech, v období studené války a tzv. maccartysmu, bylo mnoho filmařů vyšetřováno pro neamerickou činnost, snad aby se zavděčil a nebyli mu kladeny překážky v práci natáčí politický film Man on the Tightrope (Muž na laně, 1953) vyprávějící příběh československých občanů prchajících přes hranice do Západního Německa. Dále však pokračuje ve své práci, točením filmů s kritickým pohledem na společnost, kritiku metod odborových organizací On the Waterfront (V přístavu, 1954), hlavní role opět Marlon Brando. Následuje další z filmů, ve kterém dává příležitost jednomu z dalších pozdějších idolů Ameriky, v přepisu Steinbeckova románu East of Eden (Na východ od ráje, 1955) se objevuje další z objevů Actor’s Studia, James Dean. Rozporuplnou a vášnivou diskusi vzbudil další z jeho kritických snímků Face in the Crowd (Tvář v davu, 1957), tentokrát odsuzující vliv televizních společností a bank na politiku. Po tříleté odmlce způsobené tímto filmem natáčí Wild River (Divoká řeka, 1960) a Splendor in the Grass (Třpyt v trávě, 1961). Vlastní život a příběhy z jeho rodiny se mu stává inspirací pro snímek Ameriko, Ameriko (1963) v němž líčí osudy řeckých imigrantů. Tento snímek posbíral několik významných ocenění, Oscara za scénické řešení, osm Zlatých glóbů a Velkou cenu na MFF v San Sebastianu. Po evropském turné se svým filmem se na krátkou dobu stává uměleckým vedoucím newyorského Lincoln Centra, pro neshody odchází. V roce 1969 natáčí film dle vlastního románu, z prostředí reklamních agentur, The Arrangement (Tichá dohoda, 1969). V sedmdesátých létech se začíná věnovat tématu vietnamské války, jak jinak než s kritickým pohledem, ve filmu The Visitors (Hosté, 1971) líčí drama vojáka odsouzeného za znásilnění vietnamské ženy. Svůj čich na herecké talenty uplatnil i ve filmu The Last Tycoon (Poslední magnát, 1976), kde jednu z hlavních rolí ztvárnil Robert de Niro. Tímto filmem se rozloučil i s filmovou režií, v dalších letech se věnuje především literární tvorbě, v roce 1988 vydal autobiografii s názvem The Life (Život). Elia Kazan umírá 28. září 2003 v New Yorku v devadesáti čtyřech letech.

Autor: Hugin

Americký prozaik, scenárista, divadelní a filmový režisér, se narodil 7. září 1909 v Konstantinopoli (nynější Istanbul). Po rodičích byl řeckého původu. V mládí se dostal do Spojených států, kde po dokončení univerzitních studií vystupoval v menších rolích na newyorských scénách. V letech 1935-41 byl hercem v Group Theatre v New Yorku. Od 1941-44 působil jako režisér na Broadwayi, kde inscenoval mj. Molnárův "Liliom". Werfelova "Jakobowského a plukovníka" a komedii Thorntona Wildera "Jen o chlup". V téže době navázal i první styk s Hollywoodem a hrál ve třech dnes již bezvýznamných filmech. 1944 režíroval svůj první film, sociální drama z newyorské čtvrti chudiny A Tree Grows in Brooklyn (V Brooklynu roste strom) podle románu Betty Smithové, 1946 Bumerang (Boomerang) s kritickým pohledem na americkou justici, 1974 příběh o rodině osídlenců amerického Západu Sea of Grass (Moře trávy) a dramatický příběh odsuzující rasovou nesnášenlivost Gentleman's Agreement (Dohoda mezi gentlemany). V témže roce založil v New Yorku s hercem Lee Strasbergem hereckou školu Actors' Studio, kde působil do r. 1964 jako vychovatel hereckých kádrů. 1949 natočil příběh míšenky Pinky o rasismu na americkém Jihu, 1950 režíroval Panic in the Streets (Panika v ulicích), kriminální drama o pátrání po muži šířícím morovou nákazu, 1951 psychopatologické drama A Streetcar Named Desire podle hry Tennesseeho Williamse "Tramvaj do stanice Touha" s Vivien Leighovou a jeho žákem z Actors' Studia Marlonem Brandem, 1952 příběh z mexické revoluce Viva Zapata! opět s Brandem, 1953 politický film Man on the Tightrope (Muž na laně) o cirkusu, který uprchne z Československa do západního Německa, 1954 On the Waterfront (V přístavu) podle Budda Schulberga, obraz poměrů v newyorském přístavišti, odsuzující gangsterské metody odborářských "bosů", vedoucí k diskreditování celého odborářského hnutí, znovu s Brandem. 1955 Na východ od ráje (East of Eden) podle románu Johna Steinbecka s jiným svým žákem Jamesem Deanem, 1956 Baby Doll opět podle Tennesseeho Williamse, z prostředí amerického Jihu, s Carroll Bakerovou, 1957 Face in the Crowd (Tvář v davu), satirický pohled na zákulisí americké komerční televize, opět podle Schulberga, 1960 Divoká řeka (Wild River), drama rodiny venkovských osadníků, kteří se nechtějí vzdát svého pozemku určeného k zatopení při stavbě údolní přehrady, 1961 Třpyt v trávě (Splendor in the Grass) podle původního filmového námětu dramatika Williama Ingeho, s mistrovsky vykreslenou atmosférou amerického venkovského města z dvacátých let, s Natalií Woodovou. 1963 natočil z větší části v tureckých exteriérech víceméně autobiografický příběh Ameriko, Ameriko (America, America) o osudech řecké rodiny, jejíž nejmladší člen unikne turecké perzekuci a emigruje do Spojených států, kde se seznamuje s americkou skutečností. 1964 převzal umělecké vedení první repertoární newyorské činoherní scény v Lincoln Centru, této funkce se po roce pro neshody v názorech na pracovní metody vzdal. 1967 po dvouletém životě na americkém venkově vydal román z prostředí reklamních manažerů Tichá dohoda (The Arrangement), který se hned ocitl v čele knižních bestsellerů a podle něhož vytvořil 1969 i film s Kirkem Douglasem a Faye Dunawayovou. 1970 natočila jeho žena, herečka Barbara Lodenová, sociální drama "Wanda" o dělnické ženě, která se snaží uniknout bídě hornického kraje Pennsylvanie, v němž sama sehrála titulní roli. 1971 natočil za vlastní peníze na l6mm film Hosté (The Visitors) podle pův. námětu svého syna Chrise, v němž se odráží tísnivý vliv vleklé vietnamské války na život Američanů. 1972 vydal svůj další román "The Assassins" (Vrahové) a o filmování ztratil bezprostřední zájem. Teprve 1975 natočil filmovou verzi románu Scotta Fitzgeralda The Last Tycoon (Poslední magnát) z hollywoodského prostředí pozdních dvacátých let, s Robertem de Niro, Jeanne Moreauovou a Robertem Mitchumem. Elia Kazan zemřel v New Yorku 28. září 2003 ve věku požehnaných 94 let.
AČFK