Zvony pre bosých

Slováci válečné filmy   uměli točit! Čerpali hodně   z vlastních zkušeností a v   jejich filmech je to dokonale   cítit. Zvony pre bosých jsou   místy až komorním snímkem,   odehrávajícím se v   poslední zimě druhé   světové války vysoko v   zasněžených horách.   Tragický příběh dvou   partyzánů, mladého Němce a   jedné ženy poukazuje na   totální nesmyslnost války a   zdůrazňuje lidskou   nevraživost na obou   stranách. Což se patrně   znelíbilo komančské   svoloči a ta ho v roce 1969   odklidila do trezoru. Zřejmě   jim vadila i scéna, ve které   partyzán v chatě souloží s   ženou, válka neválka.   Každopádně příběh je   silný, přírodní scenérie   nasnímané kamerou Vincenta   Rosince působivé a herecké   výkony přesvědčivé.   Zdeněk Liška se zase   hudebně vycajchnoval a   předvedl tentokrát barokní   symfonickou orchestraci,   která filmu vštěpuje   naléhavou dramatickou   očistu.

Film vidím poprvé a těžko   se mi komentuje, dabing   Lukavského i polské herečky   mě nějak nesedí, příběh   je dobrý ale režisérsky   nezvládnutý. Pochválit lze   vybraná hudba na 100%.   Příště se k filmu jistě   vracet nebudu, je to na jedno   skouknutí...

Dost drsný a dost dobrý.   Takhle si asi představuju,   že ve druhé světové válce   se událo hodně podobných   příběhů, při kterých   zahynulo mnoho nevinných   lidí. Šetnáctiletí kluci v   německých uniformách   zblbnutí Goebelsovou   propagandou ale dokázali   páchat pěkná zvěrstva. A   Rudé grady po válce to   samé, tak se vyberte.