Ztracená stopa

POZOR SPOILER

Vojín Pavel Kříž obdržel dopis od své dívky a předává mu jej sám jeho nadřízený poručík Růžička. Ten pak svému novému kolegovi, poručíku Jandovi ukazuje psa, kterého našel. Pes útočí i na něj. Pak uteče z kotce a při přelézání plotu se sekl mezi dráty. Pavel jej vyprostí a jsou ihned kamarádi. Proto je mu psík oficiálně přidělen.

Kolem se často potuluje muž jménem Janura. Je to pomocník slovenského bači Bednára. Když Bojar Januru vidí, pokaždé je jako utržený z řetězu.

Pavlovi se při výcviku psa moc nedaří. Ani v osobním životě. Jeho děvče Jana se na něj naštve, když při poplachu spěchá do kasáren. Vojín Linhart poplach sice slyší také, ale prchá na opačnou stranu. Janura se vplíží do prostoru a otráví všechny psy. Bojar jde po stopě, ale pak ji ztratí. A když později uvidí Pavel poručíka s Janou, dožere ho to úplně. Vše si však později vyříkají. Pavel odchází od bači, který již Januru odhalil. Ten jej však dostihne a omráčí. Sám je však lapen právě bačou. Ale povede se mu uvolnit pouta a baču napadne. Přitom začíná v domě hořet. Ale to už jsou vojáci v pohotovosti a připraveni pomoci.

Příběh z dobře střežených hranic: Vojín Kříž si získá ztracenou důvěru postřeleného psa Bojara a s jeho pomocí dokáže dopadnout dalšího narušitele hranic.

Titul asi splnil svoje náborové poslání a divákům lačným po dobrodružných příbězích se mimořádně líbil

Pozor spoiler

Do výcvikového střediska psovodů Pohraniční stráže je převelen Pavel Kříž, citlivý mladík, velmi zamilovaný do své dívky Jany, kterou teď vídá zřídka. Samotářský Pavel není právě prototypem nadšeného vojáka a tím provokuje svého nadřízeného, poručíka Růžičku. Jen s velkou nechutí souhlasí poručík s tím, aby Pavel cvičil vlčáka Bojara. Pes byl před časem postřelen neznámým pachatelem a stal se nezvladatelným. Uvažuje se o jeho vyřazení, ale Pavel v Bojarovi nalezl přítele a usilovně se snaží dokázat, že jde o dobrého psa. Jednoho dne jsou všichni psi otráveni. Vyvázl jen Bojar, který byl s Pavlem v kanceláři. Pohraničníci musí Bojara použít na vystopování pachatele. Pes je přivede k ovčákovi Janurovi. Všichni to považují za Bojarovo selhání, protože nikdo netuší, že právě Janura je hledaným záškodníkem. O něco později se pokusí Janura zabít starého baču i Pavla, ale naštěstí Bojar přivede pohraničníky na pomoc. Dramatické události, které nastaly, prokáží statečnost zraněného Pavla i pohotovost Bojara. Janura je dopaden. Pavel a Bojar se osvědčili v boji proti nepříteli a Růžička je za odměnu jmenuje v denním rozkazu.

Zdroj: NFA

Ústředním motivem barevného filmu ze svérázného prostředí a života našich pohraničníků je narůstající konflikt mezi mladým vojínem Pavlem Křížem a jeho velitelem poručíkem Růžičkou, rozvíjený na pozadí dobrodružného odhalení a stíhání záškodníka. Protože jde o jednotku, která pracuje se psy, skýtá film i zajímavý pohled na svérázný způsob života a výcviku v podmínkách, kdy voják se psem tvoří jednotný bojový celek.

Pavlu Křížovi se na vojně nelíbí, je přesvědčen, že se na ni nehodí a touží po návratu ke své dívce Janě. Hned po příchodu do výcvikového prostoru má dvakrát nepříjemnost s poručíkem Růžičkou, který ho přistihne při čtení dopisu a prohlížení Janiny fotografie v době služby. Pavel se k údivu všech spřátelí a vlčákem Bojarem, postrachem jednotky, který nechce poslouchat a kouše. Pokouše i Růžičku, který ho nakonec přiděluje na majorovu domluvu Pavlovi, ačkoliv je o něm přesvědčen, že je špatným vojákem. Pavlovi se napřed s Bojarem nedaří, psa při výcviku svou neukázněností všechno kazí. To ještě více zostří napětí mezi Pavlem a Růžičkou. Pavlova nevraživost vrcholí, když začne Růžičku podezřívat, že mu chce přebrat Janu, která ho přišla navštívit. Ale Růžička si pod kamarádským vlivem politického pracovníka útvaru por. Jandy začne uvědomovat, že Pavlovi křivdí. V táboře dojde k sabotáži: neznámý pachatel otrávil všechny psy, jedině Bojar se zachránil. Pavlovi se s nasazením života podaří odhalit pachatele a s pomocí Bojarovou přivolá vojáky a záškodníka dopadne. Omyl s domnělou nevěrou Jany se vysvětlí s Pavel obdrží pochvalu od velitele. Závěr filmu naznačuje, že je na nejlepší cestě stát se dobrým vojákem.

Autoři literární předlohy filmu, režisér Karel Kachyňa, aspirant FAMU Štefan Sokol (který "Ztracenou stopou" ve filmu debutuje) a Jiří Beneš, věnovali velkou péči zpracováni konfliktu mezi vojákem a důstojníkem, vykreslení jejich charakterů i vzájemných vztahů. jejich práce přinesla dobry výsledek: Pavel Kříž i por. Růžička jsou živé, plnokrevné postavy a bohatým, svérázným charakterem, jejich spor má silu dramatického střetnutí a - co je nejhlavnější - je pravdivý. Jen vrcholný bod tohoto střetnutí domnělá nevěra Jany - nebyl dost promyšleně zpracován, spíše jen nahozen. Proto působí nevěrohodně: je možný, nikoliv nutný v celkovém vývoji vztahů obou hrdinů. Nový je v tomto konfliktu kriticky vztah k jednání některých velitelů, kteří za strohými předpisy nevidí člověka svěřeného jim k výchově, postupují vůči vojákům byrokraticky a tak se na nich leckdy dopouštějí křivd.

Křížovi a Růžičkovi věnovali autoři filmu podstatnou část své tvůrčí energie. Projevuje se to na ostatních postavách filmu, které jsou již mnohem méně výrazné. Křížova dívka Jana, která má být hlavním činitelem vrcholícího rozporu mezi oběma hrdiny děle, je po této stránce nejnápadnější. Lyrický motýlek z rodu mrštíkovské Helenky z Pohádky mále, děvče, zrozené převážně k lehkému poletováni po lučinách, působí ve filmu z naší současnosti nutně jako anachronismus, nehledě k tomu, že mu chybí ona charakterová bohatost a psychologická hloubka mrštíkovské hrdinky. Jana je dějově úzce spjata a Křížem í Růžičkou, zatím co zbývající postavy jím buďto jen nahrávají, nebo jsou dějotvornými složkami dobrodružného příběhu. Špatný voják Linhart, který nesvědomitým výkonem strážní služby umožní záškodníkovi otrávit psí stravu, jeho afektovaná manželka, která má vyjadřovat Linhartovo špatné společenské prostředí, otcovský major a Pavlův kamarád Ondra - ti všichni jsou jen úlomky lidských charakterů, postavami děje, ale ne života. Jiskrou prostého lidství jsou obdařeni poručík Janda a starý bača, hlavně zásluhou jejich představitelů J. Beka a K. Zachara.

Dobrodružný děj kolem záškodnického činu není dobře promyšlen
a jsou v něm četné logické chyby. , "Nenápadný" diverzant se již od počátku filmu projevuje tak nepřátelsky, že by každý soudný člověk musel ihned poznat, s kým má tu čest. . Jen pohraničníci - kteří mají být nejbdělejší - chovají k němu i slepou důvěru. Zbytečně předčasné (v očích diváka) je také jeho odhalení při rozhovoru a cizím agentem. Jiné pojetí, na příklad s momentem překvapení nebo náhlého odhalení, by jistě účinně zvýšilo napínavost filmu. Nepochopitelné je, proč prchající diversant zapálí dům, když tím zcela logicky musí na sebe upozornit a znesnadnit si útěk. Na cestě od bači do tábora je Pavel Kříž přepaden a omráčen. Pochopitelně nemá po procitnuti dosti sil k tomu, aby doběhl do tábora, a proto posílá Bojara. Nepochopitelné však je. že může dojít zpět k bačovi, zachránit ho z plamenů a brzy potom pronásledovat a Bojarem diversanta. Není třeba žádných zvláštních lékařských vědomostí k poznání, že člověk, který dostal palicí pořádně po hlavě, nebude za hodinu běhat jako křepelka.

Nepravdivosti v ději vzbuzuji nedůvěru a snižuji tak jeho působivost. Použíti faktů z bohatých bojových zkušeností pohraničníků a ověření pravdivosti scénáře na těchto zkušenostech mohlo takovým chybám zabránit.

Režisér Karel Kachyňa, laureát st. ceny spolupracoval dosud vždy s Vojtěchem Jasným; "Ztracená atopa" je jeho první samostatnou filmovou režií. Dobrý výběr herců (zejména Ed. Cupáka pro roli Pavla Kříže a Zd. Ditě pro por. Růžičku) a jejich talentované vedení, především v dramaticky vypjatých scénách, smysl pro obrazovou čistotu a vkusná práce a barevným materiálem to jsou nesporné přednosti tohoto mladého umělce. K jeho dalším přednostem patří i smysl pro náladu scény, zejména v interiérech (ubytovnách vojenského tábora, na salaši u bači), v nichž vynikl, i citlivé používáni světla. V obrazovém rozehrání dobrodružného děje (zejména v závěru filmu, bohatém na vzrušující akce) je však příliš patrná inscenace, a to na úkor věrohodnosti.

Fotografie Jaroslava Kučery vděčně využívá půvabné horské scenerie v krajinných záběrech, často až s poetickým laděním.
"Ztracená stopa" je převážně dílem absolventů filmové fakulty AMU, Štefana Sokola, Karla Kachyni a Jaroslava Kučery. Prokazuje odbornou zručnost i talent svých tvůrců. Scénář filmu však trpí nedomyšleností, povrchní kresbou řady postav a logickými nepřesnostmi, narušujícími stavbu dobrodružného děje. Autoři se zdarem vytvořili ústřední konflikt dvou hlavních postav, ale nedokázali stejně umělecky silně dotvořit ostatní složky scénáře. Jeho nedostatky pak trpí celý film, který proto na cestě k dobrému uměleckému dílu nedospěl k cíli.Autor/Zdroj: Dvořák Ivan/dobová recenze