Ztracená revue [TV film]

Naši televizní tvůrci,   kteří zahltili současnou   televizní produkci pásovou   výrobou podprůměrné a   zcela bezduché seriálové   makulatury, by se nad sebou   měli dlouze zamyslet při   pohledu na invenci a   kreativitu svých   předchůdců, kteří   pracovali v předpotopních   podmínkách, s metrákovými,   minimálně pohyblivými   kamerovými monstry. Měli   však to, co dnes výrazně   absentuje - osobitost,   tvůrčího ducha a spoustu   nápadů.

Průlomová krátkometrážní   hudební komedie a to nejen v   Česku. A kdo jiný se mohl   pod takovým počinem podepsat   než Zdeněk Podskalský. Ve   své době známé písničky   interpretované populárními   zpěváky (pouze krátké   ukázky melodií) vyplňují   děj okolo rozkolísaného   klauna v podání Jiřího   Vršťaly (předzvěst   populárního klauna   Ferdinanda, zejména v NDR,   kde soudruzi nepáchají   chyby). Dávno jsem při své   premiéře chytal písničky   Semaforu v podání Suchého,   Matušky, Štědrého a   dalších; těžko zapomenout   na vtipné scénky v podání   oblíbených komiků (Bryg,   Neděla, Kopecký, Kostelka a   dalších), kteří se mihli v   malinkých doprovodných   rolích. Filmeček jsem viděl   už nejméně dvacetkrát a   vždy si udělám tu   půlhodinku na příjemné   pokoukání.

Zdeňka Podskalského mám moc   rád a většinu jeho filmů   miluji. Ale zábavné hudební   komedie, ještě k tomu ve   stylu grotesky mě nikdy   nesedly. To samé platí i o   Ztracené revue, kde se   zpívá a tančí v rytmu   charlestonu. Svižnou hudbu   složil Evžen Illín a   nahrál orchestr Karla Vlacha   a Karla Krautgartnera.