Zpívali jsme Arizonu

Dokumentaristu Václava   Sklenáře evidentně zaujala   raná filmová tvorba Miloše   Formana, a tak po jediném   hraném filmu s   profesionálními herci se   rozhodl natočit takový film   vlastní. Přestože si zvolil   nepříliš jednoduchý   námět, nedá se říci, že   by za Milošem Formanem   zaostával. Naopak. Dokázal,   že i on umí pracovat s   neherci. Navíc příběh   doplnil anketou mezi mladými   lidmi o jejich znalostech   týkající se Protektorátu   Čechy a Morava, a to v   podobě prologu a epilogu.   Snad jestli mladí diváci   dokážou pojmout situace   mladých chlapců v   příběhu. Tázaní však   přímo ukazovaní nejsou.   Pouze zvukově nějaký hlas   klade otázky, na které   slyšíme odpovědi. To celé   je podloženo jen fotografiemi   mládeže. Mezi neherci se   objevuje, zprvu možná   překvapivě, i Ladislav   Jakim, který se objevil už   ve Formanově filmu „Černý   Petr“ (1963). Sklenářovi   se podařilo obsadit i   Jiřího Stivína, s nímž   měl zase Forman naopak   smůlu. Ve filmu se objevují   i někteří herci, kteří se   nehercům přizpůsobili,   takže nijak nevyčnívají.   Jako třeba Miloš Nedbal,   který je vidět nejčastěji.   Film má tedy stejnou   atmosféru jako první dva   Formanovy filmy, čímž se   absencí dramatizace a   napětí naprosto liší od   jinak typických okupačních   filmů. Vzhledem k tématu je   výrazná civilnost   příznačná, a tak tedy   nelze mít pochybnosti o   tvůrčí schopnosti Václava   Sklenáře, i když se   inspiroval Formanovým stylem.