Život v kanafasu

Paralelně s italským neorealismem se v poválečném Německu rozvinul žánr tzv. troskových filmů (Trümmerfilme). Jak označení napovídá, jednalo se o díla, která se snažila reflektovat válečnou katastrofu a její příčiny z perspektivy těch, kteří ji přežili a kteří chtějí na spálené zemi vybudovat nové, demokratické Německo. V americké, francouzské a britské zóně vznikla celá řada takových upřímných a solidně natočených snímků, největší odvahu ve vyslovování nepříjemných pravd ale prokázali režiséři, kteří se sjednotili pod hlavičkou společnosti DEFA, založenou se sovětským požehnáním ve východní zóně. (Toto zjištějní platí bezezbytku bohužel pouze o prvních letech její existence.) Život v kanafasu je film-kronika, jejímž jednotícím prvkem je obyčejná německá žena, s níž procházíme různými politickými režimy od císařského biedermeieru až po konec války. V západních zónách byl film Kurta Maetziga přijat s uznáním i s rozpaky; názorová polarizace byla již v plném proudu a rok premiéry se nakonec stal i rokem vyhlášení samostatné NDR. Jako významný dokument doby je Život v kanafasu dodnes často uváděn v německé televizi i na retrospektivních přehlídkách. (mv)
[Bio Ponrepo]