Život podle Agfy

Novinář, scenárista, herec, producent a režisér Assi Dajan je synem slavného generála Moše Dajana, avšak ve svých filmech demýtizuje izraelskou společnost. Titul jeho filmu odkazuje na fotografku Leoru, která zachycuje momentky z malého telavivského baru. Děj sevřený do dvanácti hodin - od odpoledne do svítání - je zalidněn postavami kolem tohoto baru. Podnik provozuje stárnoucí Dalia a mladší Leora, v kuchyni pracují dva muslimové a u piána sedí intelektuálský písničkář. Nejpestřejší jsou návštěvníci: úzkostná žena, narkomanka, agresivní parta vojáků, arabští hippies i oba milenci majitelek. Mikrokosmos odcizených a osamělých hrdinů je inscenován jako melodrama a „film noir", do něhož však silně prosakuje izraelská realita. Čemobílý snímek, jenž se zabarvuje teprve za úsvitu, patří mezi nejvyzrálejší izraelské filmy. Kromě původní hudby zní ve snímku i písně Leonarda Cohena.
Program ART

Autor/Zdroj: /

Patrně první izraelský film v české distribuci (byť určený jen pro nekomerční uvádění) z názvem Život podle Agfy je nevšední a sugestivní výpovědí o realitě v zemi, sužované dlouholetým neklidem. - V průběhu dvanácti hodin se v telavivském baru Barbie a v několika dalších prostředích odehraje řada epizod, jejichž protagonisty čeká na konci filmu drastická smrt. Majitelky baru, fotografka Liora a stárnoucí Dalia, tráví se svým personálem, se svými milenci i se svými hosty zdánlivě všední večer a noc (bar se otevírá v šest hodin večer). K ránu se stanou obětmi nesmyslného masakru, způsobeného uraženými izraelskými vojáky. Prostředí baru tvoří uzavřený mikrokosmos, v němž lidé prožívají různé starosti a trápení, ale i chvíle radosti. - Scenárista a režisér Assi Dajan (syn legendárního generála a ministra Mošeho Dajana) zachycuje izraelskou společnost jakoby z odvrácené strany. Snad všechny postavy jsou nějak poznamenané, nesou své viny i své "tresty". Výjimku tvoří zpěvák a pianista Čerňak, který písněmi provází a komentuje dění v baru. Tvůrci se otevřeně staví proti radikálnímu sionisku. Proto je charakteristické, že jediní dva Palestinci, kteří pracují v barové kuchyni, jsou vylíčeni se sympatiemi, a že lidé se tu stávají oběťmi nikoliv palestinských teroristů, nýbrž vojáků vlastní armády. - Černobílý obraz (barva se objeví jen na pár vteřin v epilogu) paradoxně zdůrazňuje realističnost, ale je zároveň i vhodným prostředkem pro jistou symboliku krutého dramatu. - Film, v němž se mj. objevuje i známá izraelská herečka Gila Almagorová, vzbudil doma značnou pozornost a odnesl si devět cen Izraelské filmové akademie. V naší distribuci nesporně představuje vítanou výjimky, jak pro své ztvárnění, tak pro nesmírně zajímavý obsah.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled