Život Briana

Krátce po "znesvěcení"artušovské pověsti ve filmu Monty Python and the Houfy Grail (1974, Monty Python a sv. Grál; r. Terry' Giíliam, Terry Jones - TV) se proslulá britská komediální skupina vrhla s poťouchlou radostí na téma ještě více tabuizované a kontroverzní. Vinou finančnich problémů byl však snímek dokončen až v roce 1979. Biblická fraška o nedobrovolném "Mesiášovi", který je omylem již od narození považován za Spasitele (ačkoli pro takovou roli nemá sebemenší předpoklady) a který také ve třiatřiceti letech skončí na kříži, načrtává absurdně rozvernou a přidrzlou paralelu ke Kristovu životnímu osudu. Excentrická satira si však nedělá bezuzdnou legraci ze života skutečného Ježíše (ten se ve filmu objeví pouze v jediné scéně, v níž káže na hoře), ale ze života člověka, jenž se sice narodil ve stejný den v Betlémě, ale v nesprávné stáji, a jenž byl "paralelně" lapen do víru podobných událostí jako Kristus. Navzdory tomu snímek vyprovokoval bouřlivou reakci mnoha křesťanských i židovských náboženských spolků, které film obviňovaly z rouhačství a z kacířství.
Život Briana se však právě takovému náboženskému fanatismu a davové hysterii krutě vysmívá. Ještě jízlivěji se pošklebuje "radikálním" politickým ideologiím, schovávajícím se za prázdnými revolučními hesly a za směšným politikařením (Lidová fronta Judeje namísto opravdového boje proti okupantům jen schůzuje, hlasuje, přijímá rezoluce a nenávistně se vyhraňuje vůči "renegátům.). - Podobně jako ve snimku Monty Python a sv. Grál si tvůrci z legendy vypůjčují důvěrně známé situace a bláznivě je převracejí - někdy i několikrát - naruby:.. Ve srovnání s epizodickou strukturou "rytířské" parodie je ovšem Život Briana mnohem celistvějším a ukázněnějším snímkern. Nejde o "pouhé" celovečerní pásrno výstřednich skečů, přenášející na plátno prostořeký humor půlhodinových televizních show Létajícího cirkusu (s výjimkou úvodních titulků (dokonce autoři vynechávají i cynické kolážové žertíky Terryho Gilliama), nýbrž o kompaktní neodolatelně vygradovaný příběh. Montypythonská groteskní nadsázka, kumulující v divokém tempu jeden nepředvídatelný (a místy
skutečně dosti drsný a surový) gag za druhýrn, vyniká o to víc vzhledem k tomu, že dílko se zdánlivě tvářiíjako "seriozni" historický velkofilm, podobající se americkým technicolorovým náboženským eposům. Komici totiž natáčeli snímek s využitím řady statistů v honosných kostýmech ve velkolepých kulisách v Tunisu, které tu zůstaly po dokončení Zeffirelliho snímku Ježíš Nazaretský.
Veškerá patetická obřadnost je ovšem shozena různými karikujícímii narážkami ("bondovská" skladba při titulcích či rozverná, byť poněkud samoúčelná odbočka s mimozemským korábem, odkazující spoustou vizuálních efektů i vzletnou hudbou pravděpodobně na Hvězdné války) a stylizovaným přehráváním všech šesti Monty Pythonů. Každý z nich se objevuje na plátně v mnoha rolích (včetně ženských převleků). - Finální píseň Bright Side of Life, v níž ukřižovaný Eric Idle zpívá o tom, že je třeba se na život dívat vždy z lepší stránky, po premiéře filmu zlidověla a na některých anglických fotbalových stadionech se hrála na "útěchu" hostujícímu mužstvu po prohraném zápase…

Autor/Zdroj: /Filmový přehled

Brian Kohn se narodí ve stejný den jako Ježíš Kristus, ale v sousedním domě. Mnoho lidí jej proto omylem považuje za Mesiáše. Brian se vždy někam nevinně přimotá a vždy ho to něco stojí. Nikdo se ani moc nediví, že si jej nakonec přece jen definitivně spletou s Ježíšem a ve svých třiatřiceti skončí na kříži. Ještě, že si při ukřižování kolega odvedle notuje veselou písničku o tom, že je potřeba brát život z té lepší stránky...
Neuctivá satira na biblické filmy a náboženskou netoleranci se stala
snad ve všech zemích světa kultovním filmem všech přívrženců britské komické skupiny Monthy Pythons. Přepestrý antibiblický svět Monty Pythonů jako vždy nabitý palčivými a místy dost drsnými gagy, které často překračují téma Nového zákona, nebo se jich dotýkají jen hodně volně. Britští vtipálkové, kteří zároveň ztělesnili většinu postav, vtiskli navíc snímku ucelený filmový tvar, dovedně využívající především „závazně dogmatického" stylu „seriózního" historického velkofilmu. "
Program ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Neuctivá satira na biblické filmy a náboženskou netoleranci se stala snad ve všech zemích světa kultovním filmem všech přívrženců britské komické skupiny Monty Python. Přepestrý antibiblický svět Monty Pythonů je jako vždy nabitý palčivými a místy dost drsnými gagy, které často překračují témata Nového zákona, nebo se jich dotýkají jen hodně volně. Britští vtipálkové, kteří zároveň ztělesnili většinu postav, vtiskli navíc snímku ucelený filmový tvar, dovedně využívající především „závazně dogmatického! stylu „seriózního" historického velkofilmu.
Program ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Natočit zrcadlový příběh Kristova života napadlo členy skupiny Mosty Python ještě před dokončením jejich prvního regulérního celovečerního filmu. A tak jen pár měsíců po „znesvěcení" artušovské pověsti v rytířské ` parodii Mosty Python a sv. Grál (1974) se partička s potutelnou radostí vrhla na téma ještě více kontroverzní a tabuizované. Původní titul Jesus Christ: Lust for Glory (Ježíš Kristus: Touha po slávě) však neprošel. Po mnoha úpravách se z ústřední postavy nakonec stal „obyčejný" chlapík, který je omylem od narození považován za Spasitele a - ačkoli pro takovou roli nemá sebemenší předpoklady - ve třiatřiceti letech končí na mučednickém kříži.
Biblická fraška o nedobrovolném Mesiášovi se měla původně začít natáčet v Tunisu v dubnu roku 1978, tou dobou se však scénář ještě pročišťoval a revidoval. Jeho konečná verze ovšem natolik popudila zástupce firmy EMI , jež měla snímek financovat dvěma miliony liber, že tyto prostředky odmítli poskytnout. Po dlouhém shánění financí přišla nečekaná pomoc od někdejšího kytaristy proslulých Beatles George Harrisona, který byl dlouholetým fanouškem Mosty Pythonů. (Harrison se ve filmu Život Briana dokonce objevuje v epizodce pana Papadopoulise a ve své roli řekne jedno jediné slovo.)
Komediální snímek je jedinečnou ukázkou šibeničního britského humoru a je z něho znát, s jakým entuziasmem, chutí a hravostí ho Mosty Pythoni vytvářeli. Zábavné crazy dílko, zesměšňující organizované náboženství, označují mnozí kritici za vůbec nejlepší film dnes již legendárního sextetu. Finální song Bright Side of Life, kde se zpívá o tom, že na život je třeba se vždycky dívat z té lepší stránky, se po premiéře filmu ujala na některých anglických fotbalových stadionech. Hrála se „pro útěchu" hostujícímu mužstvu po prohraném zápase.

Autor/Zdroj: /Kino AERO