Žid Süss

"Film "Věčný žid" byl dalším dokladem rostoucí obliby filmů, kde se může rozvinout bohatá výprava dobových kostýmů a velkolepých staveb. Děj filmu je upraven podle Thurstonova románu: Žid, ktery poplival Krista při jeho křížové cestě, chce mu pohlédnout do tváře, zaslechne však pouze jeho hlas. Ten mu říká:

"Nebudu na tebe čekat - ty však musíš čekat, dokud k tobě nepříjdu". A tak jej uvidíme jako rytíře, který zabíjí své soupeře, svádí jejich ženy, to ještě s cynickým výsměchem kříži, pak jako obchodníka na Sicilii, již na půli cestě ke Kristu, opuštěného milovanou ženou, a konečně jako lékaře - lidumila, jenž se ujme nevěstky a je katolickou inkvizicí ve Španělích jako žid odsouzen na hranici - toť konečné shledání s Kristem v klíně smrti. tento poslední akt jeho života proměnila režie filmu v paralelu konečného pozemského osudu Krista. Dá se říct, že jde o zřetelně tendenční film, zdůrazňující jako od vzniku filmu tehdy před stopadesáti roky Lessingova "Moudrého Nathana", že ne příslušnost k některé náboženské organizaci, ale plnění mravního zákona v lásce k bližnímu činí člověka dobrým.

Anglická režie vybavila film vší barvitostí dobové výpravy, čtyř století a odlišných kultur a její životnost nadlehčila těžkou vážnost až ponurost námětu. Conrad Veidt charakterizoval své proměny tež působivou odlišností se zřetelem k dobovému prostředí, neunikl však v závěrečných scénách poněkud teatrálnosti starší školy, v níž si ostatně libovala jeho filmová partnerka.