Země hojnosti

Hvězdami dramatu Wima Wenderse jsou John Diehl a Michelle Williamsová jako dva velmi odlišní lidé, které spojila nekonvenční cesta. Snímek se odehrává po 11. září 2001 a obě postavy se s tragédií a vlastní ztrátou vyrovnávají jiným způsobem. Paul je paranoidní a teroristy vidí úplně všude a v každém. Jeho neteř Lana naopak propadla práci pro chudé. Když je zastřelen mladý muslim, vydávají se oba na společnou cestu. Ona chce dovézt tělo mrtvého jeho rodině a on zase zabít teroristy, pro které podle něj mladík pracoval.

Zdroj: SPI International

Děj se odehrává ve Spojených státech těsně po útocích 11.září.
Příběh sleduje vztah dvou postav: Paula, veterána z Vietnamu a nyní federálního agenta, jehož velkou obsesí je fanatická obrana Ameriky před ostatním světem a mladičké Lany – misionářky zarputile bránící práva menšin.
Lana se právě vrátila do USA po několika letech strávených v Palestině.
Wenders říká, že jeho Krajina hojnosti není protiamerickým filmem. Wenders Ameriku miluje, ale do jisté míry reaguje na špatnou politikou Bushova kabinetu.
Na rozdíl od Moorova Fahrenheitu 9/11 nechtěl Wenders vytvořit pamflet, ale ukázat opravdovou lidskou tragédii a vyrovnávání se s ní....
Úvodní píseň k filmu nazpíval Leopard Cohen. Hudebně se na filmu podílel také David Bowie. Film byl nominován na hlavní cenu Benátského filmového festivalu.

V rozmezí jednoho měsíce uvádí společnost HCE do našich kin dva poslední snímky Wima Wenderse. Zatímco film Nechoď klepat na dveře (FP 9/2005) připomíná tvůrcův legendární titul Paříž, Texas (1984, FP 9/86), komorní Země hojnosti má blíže k Linii násilí (1997, FP 9/98). Vznikla ostatně podobně jako ona velmi narychlo v přestávce natáčení jiného Wendersova filmu (tentokrát zmíněného Nechoď klepat na dveře). Během čtyř týdnů existovala první verze scénáře a natáčelo se pouhých šestnáct dnů. Rychlost byla mj. umožněna i použitím nové generace digitálních kamer. – Tvůrce nijak neskrývá politický rozměr díla. Uvádí na plátno dvacetiletou Lanu, která se po dětství, stráveném s misionářskými rodiči hlavně v Africe, vrací z Izraele do rodné Ameriky, aby tu vyhledala svého strýce Paula Jeffriese. Ten je jako veterán z Vietnamské války poznamenán dávným zraněním, ale zejména ho traumatizuje atentát z 11. září 2001. Od té doby již dva roky vede vlastní soukromou válku. Jezdí se svou obytnou dodávkou, vybavenou patřičnou technikou, po ulicích Los Angeles a vyhledává potenciální teroristy. Trpí stihomamem a jako fanatický vlastenec všude vidí muslimské nebezpečí. Lana se s ním spojí a pomůže při „řešení jednoho případu“. Ukáže se však, že podezřelý Arab, nečekaně zavražděný na ulici, byl opravdu jen nevinný bezdomovec. V konfrontaci „odlišných světových názorů“ (Lana je jako hluboce věřící dívka přesvědčena o dobru v člověku) utrpí Paul porážku, avšak vyrovná se s ní se ctí. Wenders svým lidským přístupem obrušuje hrany politického střetu a přináší tak svérázný a snad i pravdě podobný pohled na dnešní Ameriku a její traumata. Jistou smířlivost ostatně navozuje i soundtrack. Název filmu je odvozen ze stejnojmenné písně Leonarda Cohena. – Městečko Trona, v němž se odehrává klíčová sekvence, se objevuje už ve Wendersově epizodě Dvanáct mil do Trony z filmu Dalších deset minut I (2002, FP 2/2003).
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2005/9