Zatmění

Monica bloudí a bloudí...
Tak nevím, ale zdá se mi,   že Antonioni se počínaje   Dobrodružstvím posouvá k   čím dál větší abstrakci   a rozmělňování jediného   tématu od filmu k filmu.   Zatmění mi z celé   tetralogie vyznívá jako   nejslabší článek, kde mě   opravdu mile překvapil pouze   nečekaný   "lyrický" závěr.   Monica Vitti je sice krásná,   s Alainem Delonem jí to   sluší a hezky se směje, ale   s každým dalším dílem   bloudí více a více od nikud   nikam, přičemž v Červené   pustině už je tato její   (ne)ventilovaná neurotičnost   či nevyrovnanost na hranici   snesitelnosti. Tam však   aspoň režisér invenčně   zapracoval s barvou,   architekturou či zvukem.   Musíte na to mít tu   správnou náladu...