Zapadlí vlastenci

"Zapadlí vlastenci" - nejpůvabnější román K. V. Raise se začíná v únoru 1842. Do zapadlé krkonošské vsi Pozdětína, do staré školy písmáckého učitele Čížka, stěhuje se mladý podučitel Čermák z Lánů od Paky. Pochází také z učitelské rodiny, jeho dědeček, který nedávno zemřel, po dlouhá léta v Lánech učiteloval.

Po jeho smrti byl mladý Čermák nucen zanechat studií v Jičíně, aby uživil sebe a starou babičku, která zůstala v Lánech. Matku náš učitel nepoznal, neboť zemřela v Praze ve službě, když mu byly tři roky. O otci se zde nemluví - jmenoval se po mamince Čermák. Příchodem Čermákovým do nového domova začínal z v u k o v ý film vyšlý z režie M. J. Krňanského.

Román sám o sobě má klidný dějový průběh: filmový musel být oživen tím, že jednak byly zdůrazněny dramatické scény, vzešlé ze žárlivosti bohaté vdovy Žalákové, nemanželského původu Čermákova a tragického shledání s otcem, jednak vsunutím jednotlivých záběrů venkovské taneční zábavy a besedy a v kontrastu s nimi našňořeného panského bálu na zámku.

Tím se dostalo filmovému průběhu žádoucí živosti a jistého dramatického napětí, než kdyby se byl rozlil jen v řadu idylických obrázků ze života ušlechtilých vlastenců v podkrkonošské vsi z doby, kdy byla ještě aktuální robota a učitelské povolání byla jen pozlátková žebrota. Škoda, že film poměrně málo zachytil z tohoto rázovitého kraje a soustředil děj převážně do ateliérových staveb.

Líbivá hudba a písně s národními a Škroupovými motivy byly u lidového obecenstva vděčně přijaty. Herecky stojí na výši především dvě mužské postavy: farář Jaroslava Vojty tehdy ještě s přídomkem Jurný a ševce Adam Hejmů v podání Huga Haase a ten to u obecenstva vyhrál co do obliby na celé čáře. Zato Nora Stalich v roli Čermáka byl pouze zakoukaným a unylým mládencem s pěkně naondulovanou hlavičkou, bez mládí a bez přirozených pohybů, a Albínka Lídy Baarové byla vosková panenka se strnulým úsměvem a ručkama na drátkách. Scéna, kdy se oba nacházejí na hřbitově, byla strojenou sentimentalitou až trapná. Film měl čistou kameru poctivého pracanta za ní, kterým byl slavný Ota Heller.

Volné pásmo scén z románu o životě národně uvědomělých kněží a vesnických učitelů z první poloviny minulého století.

Silně zdůrazňovaný patriotismus (Znovu se tu zpívá v prvních českých filmech nezbytný "Kde domov můj") získával ve své době hlavně vesnické diváky. Titul však nelze považovat za zdařilý.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu