Wojaczek

Legendy a povrch
Zůstávat na povrchu, tak   znamená celkem nic   nepochopit...Musel bych si   položit otázku, proč si   režisér zvolil za hlavní   postavu básníka a ne třeba   jednu z řady osobností,   kterými Polsko oplývala a   asi na rozdíl od naší země   budei nadále více oplývat.   Majewski natočil   životopisný dokument   (možná, že mohl příběh   více podat dramaticky, ale o   to mu nešlo, protože   samotný život bývá často   námětem na román, který se   nikdy nenapíše...a třeba by   stál za to), který byl   natočen v černobílé barvě   - možná kvůli   přiblížení autentičnosti   Slezska na přelomu   šedesátých a sedmdesátých   let (pro informaci ve stejné   podobě ,,Ida" přinesla   polské kinematografii Oskara   a zbývá se zeptat, proč   česká kinematografie je dnes   tolik   ,,úspěšná"...(možná   , že to je tím, že nemá   dramaturgii, kterou   privatizace Barrandova tehdy   zrušila). Vratme se však k   tomu, jak ,,legendu"   režisér převedl na   plátno...využil všech   možností, které mu téma -   nabízelo...znalost   prostředí i lidí, kteří   přišli s Rafaelem Wojaczkem   do osobního kontaktu, ale   hlavně se snažil zachytit   stavy, které může člověk   prožívat a mohou ho dovést   k osudovému rozhodnutí

Bojím se tě

Bojím se tě,   slepá básni
Bojím se   bílého spánku
Proto   tě také píši, slepá   básni
A každé   písmeno je suma strachu
Tolik chutná její   nepřítomné tělo
vzdálené o verst   spánku
šediny spánku   na ústech
A drsné   podnebí
Jako hrubá   kůže hvězd

Díky Rafeli......

POlYEKRAN