Film nese znaky filmové básně a představuje filmovou lyrickou vzpomínku na blízkého a milovaného člověka, ve spojitosti s rozjímáním nad předměty, které měly spojitost s Gottwaldem. Film je připomínkou, že jde v osobě Gottwalda o ztrátu každého občana Československa. Verše Stanislava Kostky Neumanna recitovala procítěně Vlasta Fabiánová.