Výstřely na Broadwayi

Úvod Výstřelů na Broadwayi nás přivádí do New Yorku dvacátých let, první obrazy filmu ukazují prostředí zóny Times Square (jde o autentické fotogramy z dobového filmování, které Allen upravil a digitálně obarvil). Do tohoto filmařsky vděčného období jsou Výstřely na Broadwayi zasazeny; do bláznivých let, kdy gangsteři bohatli, vysmívajíce se prohibičnímu zákonu, a vedle nich prožívali herci a sboristé z Broadwaye své nejlepší časy ve zlatém věku vaudevillu.
Hlavní dějovou linii filmu tvoří peripetie, kterými musí projít divadelní autor, aby dosáhl toho, že jeho dílo zakotví ve správném přístavu a úspěšně premiérově vypluje pod šťastnými plachtami. Mladý autor David Shayne (John Cusack) se ještě na Broadwayi neproslavil a aby to napravil, pokouší se uvést ve vlastní režii svou divadelní hru God of Our Fathers (Bůh našich otců). Chybí mu ovšem peníze potřebné k produkci díla, a tak přijímá nabídku k financování od místního nebezpečného gangstera Nicka Valentiho (Joe Viterelli). Valenti si ovšem klade podmínku, že za to musí v inscenaci jako herecká hvězda debutovat jeho hloupá a netalentovaná milenka Olive Nealová (Jennifer Tilly). Aby vyvážil Olivin pisklavý hlas a děsivou hereckou neschopnost, nabídne David spolupráci vysloužilé divadelní divě Helen Sinclairové (Dianne Wiest) a obtloustlému herci charakterních rolí Warneru Purcellovi (Jim Broadbent), který myslí pouze na to, jak by se nacpal vším, co mu přijde pod ruku. Jenže autor Helen nejen vždy obdivoval, on ji i tajně miluje, a společných rozhovorů o zaměření hry teď využívá jako záminku k milostnému sblížení, přičemž se nenechává nikterak výrazně brzdit tím, že je ženatý a že svou ženu Ellen (Mary-Louise Parker) podvádí. Davidovi ovšem nastávají i komplikace tvůrčí, protože se musí snažit, aby hra i herci během zkoušek fungovali a navíc musí snášet také umělecké zásahy gangsterova bodyguarda Cheeche (Chazz Palminteri), v němž najednou nečekaně zduřely umělecké ambice natolik, že už si dokonce osobuje opravovat i text Davidovy hry. Cheechův čerstvě zrozený umělecký zápal jej ovšem posléze přivádí až k tomu, že se nakonec rozhodne milenku svého šéfa zabít – i on už totiž poznává, že její hrůzný výkon hrozí premiéru hry zničit. - The Show must go on! Ať se děje co se děje, opona musí jít nahoru, a divadlo i jeho osazenstvo se ocitá ve víru událostí…
Allen se rozhodl, že v této komedii, která se jej osobně hluboce týká příběhem divadelního autora, který za každou cenu touží po premiéře své hry, sám hrát nebude. Přesto je nám jasné, že v alter egu Davida nám promítá vlastní obraz. Nikdy se tím ostatně netajil: "Dost se s touto postavou identifikuji. Kdybych byl mladší, hrál bych roli Johna Cusacka, který je úžasný herec, já sám.“ I tak se ale Allenovi povedlo ve Výstřelech na Broadwayi výmluvně vyjádřit to, co sám na vlastní kůži zažil: vypovídá o vnějších zásazích do umělcovy práce, o tom, jak musí ochránit svou tvůrčí svobodu před vnějšími neuměleckými zájmy; ať komerčními či politickými. John Cusack musí stejně jako Woody Allen usilovně bojovat proti zásahům do své práce a potýká se s množstvím klacků pod nohama – tak jak to ostatně všichni, kteří se snaží něco vytvořit, již dávno znají.

Gangsterská retrokomedie Výstřely na Broadwayi, kterou natočil Woody Allen před filmem Mocná Afrodíté (1995), je dokladem dočasného zvýšení tvůrcova zájmu o divadlo; Allen krátce předtím realizoval televizní přepis své hry z roku 1966 Nepij tu vodu, a v roce 1995 hrál s Peterem Falkem v aktualizované TV adaptaci klasické hry Neila Simona Vstupte. Známý filmař tentokrát prolíná prostředí newyorských uměleckých kruhů dvacátých let se zákulisím newyorské mafie. Oba svébytné světy přitom ovšem odvozuje z obrazu, který je o nich zafixován v americké kinematografii. - Mladý idealistiský dramatik a režisér David Shayne může realizovat svou hru na Broadwayi jen za peníze mafiánského bosse Nicka Valentiho s podmínkou, že do jedné z rolí obsadí jeho milenku Olive Nealovou, jejíž jedinou "divadelní" kvalifikaci je účinkování v kabaretním tanečním sboru. Po prvním kompromisu zpočátku neústupného mladíka následují další když si herecká primadona vynutí změny v textu, v charakterech i v ději. Skrytý dramatický talent tu projeví Valentiho zabiják Cheech (hlídající Olive), který pro Davida začne upravovat dialogy podle toho, "jak lidé mluví ". Výsledkem je mimořádně úspěšná inscenac,i s níž ovšem deprimovaný autor nemá příliš mnoho společného... - Woody Allen
se tentokrát jako herec ve filmu neobjevuje. S obvyklým nadhledem a s graciezní lehkostí využívá typizované postavy a klasické dramatické situace, mezi nimiž dominuje cyranovský motiv. Film, v němž realita vstupuje do světa fantazie a "přepisuje" divadelníí hru, lze chápat i jako naruby obrácenou verzi starší Allenovy komedie Purpurová růže z Káhiry (1985,). Vedle nenápadné úvahy o smyslu herectví (mají umělci své postavy hrát nebo jimi být?) však snímek nenabízí hlubší výpovědi a zůstane zřejmě jednou z "lehčích" položek v Allenově filmografii.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Ambiciózní scénárista David připravuje novou hru. Blíží se první zkouška a na obzoru se objevují první komplikace…

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora


Mladý idealistický dramatik a režisér může realizovat svou hru na Broadwayi jen za peníze mafiánského bossa Nicka Valentiho s podmínkou, že do jedné z rolí obsadí jeho milenku Olive Nealovou, jejíž jedinou „divadelní kvalifikací" je účinkování v kabaretním tanečním sboru. Po prvním kompromisu zpočátku neústupného mladíka následují další, když si herecká primadona vynutí změny v textu, charakterech i ději. Skrytý dramatický talent tu projeví Valentiho zabiják Cheech, hlídající jako bodyguard Olive, který pro Davida začne upravovat dialogy podle toho, „jak lidé mluví". Výsledkem je mimořádně úspěšná inscenace, s níž ovšem deprimovaný autor nemá příliš mnoho společného...
V gangsterské retrokomedii prolíná Allen prostředí manhattanských uměleckých kruhů dvacátých let se zákulisím newyorské mafie. Oba svébytné světy přitom odvozuje z obrazu, který je o nich zafixován v americké kinematografii. S obvyklým nadhledem a graciézní lehkostí využívá typizované postavy a klasické dramatické situace.
Program ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Ocenění: Oscar, Zlatý glóbus, Cena Asociace losangeleských filmových kritiků, Cena Kruhu newyorských filmových kritiků a Cena amerického Národního sdružeář filmových kritiků za vedlejší ženskou roli pro D. Wiestovou
Mladý idealistický dramatik a režisér může realizovat svou hru na Broadwayi jen za peníze mafiánského bossa Nicka Valentiho s podmínkou, že do jedné z rolí obsadí jeho milenku Olive Nealovou, jejíž jedinou „divadelní kvalifikací" je účinkování v kabaretním tanečním sboru. Po prvním kompromisu zpočátku neústupného mladíka následují další, když si herecká primadona vynutí změny v textu, charakterech i ději. Skrytý dramatický talent tu projeví Valentiho zabiják Cheech, hlídající jako bodyguard Olive, který pro Davida začne upravovat dialogy podle toho, „jak lidé mluví". Výsledkem je mimořádně úspěšná inscenace, s níž ovšem deprimovaný autor nemá příliš mnoho společného...
V gangsterské retrokomedii prolíná Allen prostředí manhattanských uměleckých kruhů dvacátých let se zákulisím newyorské mafie. Oba svébytné světy přitom odvozuje z obrazu, který je o nich zafixován v americké kinematografii. S obvyklým nadhledem a graciézní lehkostí využívá typizované postavy a klasické dramatické situace.
Duchaplná fraška v něžném retrostylu. (...) Je docela možné, že milovníci Allenových hořkých manželských analýz budou svému tvůrci rozmarné Výstřely na Broadwayi těžko odpouštět... (M. Spáčilová, Mladá fronta Dnes 1.2. 1997)
Allen se zaobírá většinou stále stejnými problémy, vždy z nich dokáže vykřesat nějaký neotřelý nápad a hlavně - nenudí. (L. Kafroň, Rock & Pop 3/97)
Komedie bravurně kříží zabijáckou gangsterku s vyprávěním o zrodu jedné divadelní hry. (...)Zlomyslně radostná hříčka se dotýká nás všech, kterým příroda odepřela být Einsteiny a Mozarty. Skrývá typickou allenovsky zahořklou úvahu o vztazích ideálního světa umění a nedokonalé a malé (ale naší) skutečnosti. (A. Prokopové, Cinema 2/97)

Autor/Zdroj: /Kino MAT