Všude žijí lidé

Obyčejný příběh, jakých   jsou tisícovky. Dvacet   bodíků dávám navíc panu   Štěpánkovi, k tomu   průměru. Velké minus má u   mne ta hnusná hudba.

Dnes už málokdo ví, co to   byla tzv. umístěnka a jaké   trable v osobním životě   přinášela. A o tom   vypráví tento snímek,   který hodně připomíná   pozdější Kachyňuv film   ´Sestřičky´ i když ten   byl zcela o něčem jiném.   Jedná se vlastně o cílené   moralizování nad problémy a   jejich řešení. Osobní   život a její zapuštěné   kořeny je jedna věc a   pracovní povinnosti věc   druhá. A zvlášť u   lékaře, který musí být   tam, kde je ho potřeba. Že   nakonec vyhraje morálka a   hlavně zodpovědnost je víc   než zřejmé. Příběh je   velmi dobře napsán a i   natočen. Nejvíce za zmínku   stojí Zdeněk Štěpánek v   roli starého vysloužilého   vesnického lékaře se svojí   přísností a ideálech. I   přes svůj černobílí obraz   stojí za shlédnutí už jen   vlastně kvůli své   historické výpovědi. Ony   umístěnky si dnes už nikdo   neumí ani představit.

Jaké je to známé, když na   vesnici, nebo na malém   městě, v pár let zpátky,   odchází lékař, na kterého   si za léta pacienti zvykli a   má jej vystřídat mladý   doktor, kterému teče mléko   po bradě. Mirek Vodák se   nachází v situaci, kdy si   dává v citovém životě   pauzu a jde léčit lidi na   vesnici. Jeho dívka mu kleje,   pacienti od něj utíkají až   příjde ke zlomu, zachrání   čerstvého ženáče Lojzu od   jisté smrti, kdy dostal   šlehu elektrickým proudem a   má vyhráno. Obyvatelé obce   si začnou vážit zlatých   ručiček a starý doktor si   může balit kufry, koupit   fajfku a bačkory. Televize v   onu dobu obrovsky drahá, tak   sběratelství třeba   známek...