Voice of Bergman

Celovečerní dokument švédského režiséra Gunnara Bergdahla je soustředěnou výpovědí jeho slavného kolegy usazeného před kamerou, rozdělenou do kapitol podle témat, o nichž Bergman mluví. Film je Bergmanovým non-stop monologem, v němž se ohlíží do minulosti své filmové tvorby. Po celou dobu pohlížíme v detailu do tváře zestárlého tvůrce a nasloucháme jeho hlasu, aniž uvidíme jediný úryvek z některého jeho filmu. Zdůrazňuje intenzitu své tvůrčí aktivity, která zahrnovala stejnou měrou psaní i režii. Přiznává, že psaní je pro něj jakousi „modloslužbou“, kterou disciplinovaně pěstuje už od šestnácti let, kdy si začal psát deník, zapisovat poznámky ke scénářům či drobné postřehy. V poklidném vypravěčském rozjímání se režisér vrací k leitmotivu své posedlosti filmem, kterou uspokojoval v bohatě zásobené soukromé filmotéce. Z obdivu k filmařským vzorům a dílům (Sjöströmův Vozka smrti, Dreyerovo Utrpení Panny orleánské, Tarkovského Andrej Rublev ad.), se vyznává cinéfilsky i jako zkušený filmař, a neváhá je v časovém odstupu i rázně přehodnotit. Ve vyhraněném názoru na filmy režisérů současné generace ocenil sice jejich technickou obratnost a invenci, ale zpochybnil závažnost jejich autorského sdělení („nemají o čem točit, nejsou schopni otevřít ránu příběhu“). Ryze bergmanovskou myšlenkou, která naopak má obecnější platnost i v jeho výjimečnosti, je povzdech, že po celý život měl největší problémy se sebou: „Nejtěžší není najít objektivní pravdu, ale pravdu o sobě.“

Autor/Zdroj: /Kino AERO