Vlci ve městě [TV film]

Absolvent pražské FAMU scenárista Jan Stehlík ve svém filmu-prvotině nepřichází s vyhraněnou subjektivní zpovědí, jak bývá obvyklé. Naopak, na půdorysu klasického motivu cesty a s ní spojeného poznávání sleduje takřka se sociologickým zaujetím osudy dvou bratrů, kteří nezávisle na sobě přicházejí do města a střetávají se náhle a ostře se sociální skutečností a lidskými vztahy, které pro ně byly neznámé a svým způsobem nepřijatelné. Příběh dospívajícího Adama utíkající po vzoru staršího bratra do Prahy je příběhem o antihrdinovi své doby a zároveň podobenstvím o sociální a společenské vykořeněnosti části mladé generace. Vlčí život, kteří tito hrdinové na pražské periférii a v squatu vedou, je předurčuje do rolí věčných štvanců, ale současně je nezbavuje možnosti rozlišovat pravé od falešného. Režisér Petr Nikolaev a kameraman Martin Duba vytvořili zajímavý a neotřelý pohled do fenoménu současného města a jeho obyvatel.
Česká televize

Dva Vlčci v psím útulku aneb...
Vlci ve městě
Najít cestu k životu a k sobě samému. Takový úkol čeká na bratry Vlčkovy po smrti matky. Zatímco mladší uteče z lesnického učiliště, protože se mu povedlo káceným stromem trefit mistra, starší opět přišel o práci, což se zbaběle snaží nepřiznat své životní partnerce, která zase na oplátku poněkud váhá se sdělením faktu, že čekají potomka.
Město a především psí útulek, kde se pravidelně potkávají, je katalyzátorem jednání těchto obyčejných hrdinů každodenního života, jejichž hlavní životní starostí je vyjít s penězi, mít kde přespat a cítit se aspoň trochu svobodně. A zatímco Vlček mladší míří do městské party skinheadů vyznávajících piercing, Vlček starší je manželkou stále víc nucen se vrátit na vesnici.
Televizní film režiséra Petra Nikolaeva je z výrazně jiného soudku než jeho uhlazená rodinná komedie Báječná léta pod psa, která před čtyřmi lety slavila takový výrazný divácký úspěch. V dotykovém příběhu ztracenců, který rezignuje na výraznější dějovost, ale nedokázali se scenáristou Janem Stehlíkem najít punc autenticity. Jejich postavy jsou neživotné a nudné, jakýs takýs náznak opravdovosti přináší snad jedině Robert Jašków, na výsledném, překvapivě mdlém tvaru to ale nic změnit nedokáže. Dvakrát škoda, protože film z produkce České televize, který se dokáže obejít bez závratných dědictví a prostředí reklamních agentur, mohl být příjemným osvěžením.
Cinema 2001/4/125

Autor/Zdroj: /Cinema