Veronika

Režisér Otakar Vávra se   významné spisovatelce   Boženě Němcové věnoval   už snímkem „Horoucí   srdce´ (1962), kde ji zdatně   zahrála Jiřina Švorcová.   Po deseti letech se k ní   vrátil, i když ne úplně   přímo. Učinil tak   prostřednictvím naivní   slečny Veroniky, která byla   předobrazem skutečné   postavy, nějaké Viktorie   Paulové, svého času se   skutečně pohybující v   blízkosti Boženy Němcové.   Tu si v tomto snímku   tentokrát zahrála Jana   Hlaváčová a v porovnání s   předchozími   představitelkami taktéž   věrohodně. Jedná se o   tragický plně vlastenecký   příběh, který jakoby   kopíroval skutečný svět v   éře komunistického   socialismu, ve kterém snímek   vznikl. Máme tu skupinku   známých umělců   bojujících za svobodu tvorby   a proti nim tajnou policii,   která lstí donutí, v tomto   případě, právě Veroniku   ke spolupráci, což znamená   k udavačství. O době v   životě Boženy Němcové je   tedy toho pojednáno   skutečně pramálo. Režisér   Otakar Vávra však byl   mistrem svého řemesla, a tak   natočil po umělecké   stránce další impozantní   dílo. Vávra také sám   zpracoval scénář dle   stejnojmenné knihy   literárního autora Miloše   Václava Kratochvíla, který   formou deníkových zápisů   zpracoval skutečný osud   mladé ženy, jejíž otec byl   coby účastník revolučních   bojů v roce 1848 vězněn, o   čemž je ve filmu zmínka   hned na začátku. Poetické   ladění a umělecký   vizuální přednes zmírňuje   psychologický teror   habsburské policie, ale   šokujícímu finále se děj   samozřejmě nevyhýbá. Po   dramatické stránce příběh   zaujme přes svou temnější   stránku dané atmosféry.   Snímek už pozapomenutý a   svým způsobem je to škoda.   Hlavní výpovědí je, že   donucený člověk k   udavačství může být i   skutečně blízký člověk,   a to, bohužel, v jakékoliv   době. Taťjana Medvecká v   roli Veroniky podala   úctyhodný výkon.   Zajímavostí je, že na   rozdíl od Jiřiny Švorcové   opět angažoval Otakar Vávra   Radovana Lukavského do role   Josefa Němce.