Věra Lukášová

Příběh dospívající   dívenky za první republiky   plné romantických snů,   které však samotný život   ukáže, že realita a sen   jsou zcela dvě odlišné   věci. Dospívání a   nacházení svého místa ve   společnosti bylo vždy   vděčným tématem, hlavně   co se týče psychologie   osobnosti. Obzvlášť u   dívky, která přes svou   romantičnost musí dostát   odvahy se životu postavit   čelem i to za cenu vlastního   odříkání a duševní   bolesti. Jiřina Stránská se   s rolí poprala na svou dobu   adekvátně. Rudolf   Hrušínský coby přihrávač   v charakterním vývoji sice   místy krapet budí rozpaky,   ale to je asi vlivem spíše   divadelního scénáře a   viditelně studiovými kulisy.   Přesvědčivost a hloubka   příběhu se smyslem pro   detail plně imponuje k   adekvátnímu filmovému   zážitku. Snímek sice vlivem   zpracování dle možností   své doby už vypadá   zastarale, ale na druhou   stranu, takto už to bohužel   nikdo nezopakuje.

Dospívající dívka, i když   herečce táhlo na třicítku,   tápe ve světě, ráda by se   zeptala na ledasco, ale když   se zeptá, tak je z toho   babička v šoku. Víc jí do   života připraví studentík   na letních prázdninách,   který když tápe, tak to   správí ránou do ohryzku.
Od toho dospívání už   jsem dost daleko, takže se   dokážu ztotožnit spíš s   fantaziemi z románu, který   hlavní hrdince běžel v   hlavě, než s jejím   afektovaným chováním, to mi   dost vadilo.
Starší   osoby mají svoje kostlivečky   a že jich je požehnaně.   Slizský dědula byl jasný od   pohledu, ale když se starší   musí poslouchat. Snad se ti   dva stihnou vzít dřív než   mladý Hrušínský nabere   čtyřicet kilo a vypadá mu   ta blonďatá patka.

26letá Stránská hraje   diblíka. Za mě otřesný   herecký (nebo spíš   režijní) výkon. Film ve   zbytku průměrný.