Věčný příběh

Francouzská šlechtična vypráví skutečný příběh své praprapraprababičky ze 16. století bratřím Grimmům, kteří jej zpracují do pohádky O Popelce…

Ovdovělý zeman August se po letech znovu ožení s hraběnkou Rodmilou, která na jeho omšelý zámek přivede i své dvě rozmazlené dcery Margueritu a Jacquelinu – jeho milovaná dcera Daniella tak získala macechu a nevlastní sestry. August vzápětí zemře a Rodomila přinutí Danielu, aby byla pouhou služkou. Daniella se náhodně setká s francouzským korunním princem Jindřichem, který prchá před nuceným sňatkem se španělskou princeznou, a v němž vzbudí neznámé venkovské děvče zájem. Danielle se princ také zalíbí. Rodmila má však ambiciózní plán: vetřít se do přízně královské rodiny a provdat za Jindřicha Margueritu…

Pracovitá, sportovně založená a vzdělaná Daniella probudí v poněkud zhýčkaném Jindřichovi nejen vědomí zodpovědnosti za zemi a poddané, ale zachrání mu i život při přepadení bandou loupeživých cikánů. Řadě rafinovaných intrik Rodomily čelí Danilella za pomoci kamaráda z dětství Gustava, Leonarda da Vinciho a služebnictva…

Zdroj: FTV Prima

Danielle (Drew Barrymoreová) je mladá, sebevědomá a sečtělá dívka. Lásku ke knihám zdědila po nebožtíku otci, blahé paměti majiteli menšího, leč vzkvétajícího venkovského panství. Na něm nyní komanduje všechny přítomné zlolajná macecha Rodmilla (Anjelica Hustonová) a její dvě stejně povedené dcery Marguerite (Megan Doddsová) a Jacqueline (Melanie Lynskeyová). Obě, nebo spíš všechny tři mají zálusk na úžasnou partii - prince Henryho (Dougray Scott), kterého se jeho královští rodičové rozhodli stůj co stůj oženit.

Rodmilla rozpřádá u královského dvora své sítě, vymýšlí kterou ze svých dvou dcer za prince provdat a Daneille ... ta zatím trpělivě, leč s hrdostí sobě vlastní, snáší všechna příkoří, jichž se jí od macechy dostává, čte si ve svých oblíbených knihách a prochází se v okolních sadech a lesích. A mezitím také stihne jednou dobře mířenou ranou jablkem sundat s koně prince Henryho, skamarádit se s Leonardem da Vincim, s jeho pomocí proniknout až na královský ples a ve finále vypálit své "mamince" i "sestrám" rybník a vdát se za prince Henryho. To je pravdivý příběh, který jednoho odpoledne vypráví úctyhodná stará dáma (Jeanne Moreauová), hýčkající nostalgickým pohledem tajemný křišťálový střevíček, na svém venkovském sídle dvěma mladým gentlemanům. Ti pánové jsou Wilhelm a Jacob Grimmové, autoři jedné z verzí nejslavnějšího pohádkového příběhu - Popelka.

Verzí příběhu o Popelce existuje několik stovek a až na menší detaily - tu jsou tři oříšky, tam kouzelná dýně, tu holoubci, tam dobrá víla - mají všechny jedno společné:Popelka je osudu odevzdané, poddajné děvčátko s pohledem vyplašené laně a výrazem "mouchy snězte si mě" ve tváři. Ke svému vysněnému štěstí se dostává až je-li k němu doslova dokopána působením nejrůznějších nadpřirozených sil, kouzel a čar, a bez sebemenšího vlastního přičinění. Tomu se rozhodl učinit přítrž režisér a spoluscénárista filmu Andy Tennant, a to z čistě prozaických důvodů - nechtěl, aby jeho dvě dcery vyrůstaly s pocitem, že ke štěstí jim stačí vdát se za bohatého chlápka s velikánskou vilou.
Hlavní roli sebevědomé a hrdé Danielle ztvárnila Drew Baraymoreová (E.T.-mimozemšťan, Pistolnice, Dámská jízda, Vřískot), její macechu Anjelica Hustonová (Morticia ze seriálu i obou celovečerních filmů Addamsova rodina, držitelka Oscara za roli ve filmu Čest rodiny Prizziů), prince Henryho Dougray Scott (Drtivý dopad) a v rámcové roli vypravěčky celého příběhu uvidíme žijící legendu, francouzskou herečku Jeanne Moreauovou, hvězdu filmů takových veličin jako Louis Malle, Michelangelo Antonioni, Orson Welles a Luis Buňuel, ale i John Frankenheimer či Luc Besson.

Danielle (Drew Barrymoreová) je mladá, sebevědomá a sečtělá dívka. Lásku ke knihám zdědila po nebožtíku otci, blahé paměti majiteli menšího, leč vzkvétajícího venkovského panství. Na něm nyní
komanduje všechny přítomné zlolajná macecha Danielle Rodmilla (Anjelica Huston) a její dvě stejně povedené dcery Marguerite (Megan Doddsová) a Jacqueline (Melanie Lynskeyová). Obě, nebo spíš
všechny tři mají zálusk na úžasnou partii - prince Henryho (Dougray Scott), kterého se jeho královští rodičové rozhodli stůj co stůj oženit. Rodmilla rozpřádá u královského dvora své sítě, vymýšlí kterou
ze svých dvou dcer za prince provdat a Danielle...ta zatím trpělivě, leč s hrdostí sobě vlastní snáší všechna příkoří, jichž se jí od macechy dostává, čte si ve svých oblíbených knihách a prochází se v okolních sadech a lesích. A mezitím také stihne jednou dobře mířenou ranou jablkem sundat s koně prince Henryho, skamarádit se s Leonardem da Vincim, s jeho pomocí proniknout až na královský ples a ve finále vypálit své "mamince" i "sestrám" rybník a vdát se za prince Henryho. To je pravdivý příběh, který jednoho odpoledne vypráví úctyhodná stará dáma (Jeanne Moreauová), hýčkající nostalgickým pohledem tajemný kňšťálový střevíček, na svém venkovském sídle dvěma mladým gentlemanům. Ti pánové jsou Wilhelm a Jacob Grimmové, autoři jedné z verzí nejslavnějšího pohádkového příběhu - Popelka.

Verzí příběhu o Popelce existuje několik stovek a až na menší detaily - tu jsou tři oříšky, tam kouzelná dýně, tu holoubci, tam dobrá víla - mají všechny jedno společné: Popelka je osudu odevzdané, poddajné děvčátko s pohledem vyplašené laně a výrazem "mouchy snězte si mě" ve tváři. Ke svému vysněnému štěstí se dostává až je-li k němu doslova dokopána působením nejrůznějších nadpřirozených sil, kouzel a čar, a bez sebemenšího vlastního přičinění. Tomu se rozhodl učinit přítrž
režisér a spoluscénárista filmu Andy Tennant, a to z čistě prozaických důvodů - nechtěl, aby jeho dvě dcery vyrůstaly s pocitem, že ke štěstí jim stačí vdát se za bohatého chlápka s velikánskou vilou. Hlavní roli sebevědomé a hrdé Danielle ztvárnila Drew Barrymoreová (E.T. - mimozemšťan, Pistolnice, Dámská jízda, Vřískot), její macechu Anjelica Hustonová (Morticia ze seriálu i obou celovečerních filmů Addamsova rodina, držitelka Oscara za roli ve filmu Čest rodiny Prizziů), prince Henryho Dougray Scott (Drtivý dopad) a v rámcové roli vypravěčky celého příběhu uvidíme žijící legendu, francouzskou herečku Jeanne Moreauovou, hvězdu filmů takových veličin jako Louis Malle, Michelangelo Antonioni, Orson Welles a Luis Buňuel, ale i John Frankenheimer či Luc Besson.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Mladá a krásná dívka Danielle žije s nenáviděnou a zlou macechou a jejími dcerami. Spíše, než štěstí, však zakouší útlaku a pohrdání. Proto se rozhodne vzít osud do vlastních rukou a vydá se na dalekou a nebezpečnou cestu za vlastním štěstím, na jejímž konci ji čeká srdce samotného koruního prince Francie..

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora

Stará šlechtična si nechala na svůj zámek pozvat bratry Grimmy, ukázala jim skleněný střevíček a prohlásila: "Už mám těch lží dost. Musím vám říct, jak to doopravdy bylo s Popelkou..." A pohádka, kterou už jste tolikrát slyšeli a viděli, začíná znovu. Ale tentokrát trochu jinak...

S mladou Danielle (Drew Barrymoreová) se život nemazlil. Její otec zemřel a ona musí žít jako otrok své macechy (Anjelica Hustonová) a jejích dvou dcer. Mezi uklízením chlíva a zametáním podlahy si ale najde čas třeba na četbu "Utopie" Thomase Morea. Jednoho dne narazí v zahradě na zloděje a dá mu za vyučenou, aniž by tušila, že jde o prince, který utekl z domova. Posléze samozřejmě vzplane láska a Danielle se podaří vydávat se za šlechtičnu, aby se k princi mohla dostat. Vyjde jí to? A pokud ano, nebude princi vadit, že jeho vyvolená je vlastně podvodnice?

Věčný příběh se původně jmenoval Popelka: Věčný příběh, ale těsně před premiérou tvůrci Popelku z názvu vypustili, což je dobře. Nebýt skleněných střevíčků a dvou nevlastních sester, nemá tento příběh se slavnou pohádkou společného snad vůbec nic. A nemá vlastně příliš společného s jakoukoliv pohádkou. Nevyskytují se v něm totiž jakákoliv kouzla nebo nadpřirozené bytosti. Místo víly kmotřičky ve filmu najdete Leonarda da Vinciho ("Původně měl místo mě přijet Michelangelo, ale spadl na něj v Římě strop."), který maluje, prochází se po jezeře v plovoucích dřevácích a je tajným spojencem prince i Danielle. Očekával jsem, že se dočkám aspoň akčního finále, kdy princ bude zachraňovat Danielle v Leonardově fantastickém létajícím stroji (nebo naopak), ale nic takového se nestalo. Pokud jsou ve filmu nějaké triky, nevšimnete si jich. Zkrátka, jestliže očekáváte něco ve stylu Nekonečného příběhu nebo Legendy, budete krutě zklamáni. Ale čtěte dál.

Přiznávám se, že nemám Drew Barrymoreovou příliš v lásce, ale této role se zhostila dokonale. Její Danielle je chytrá, sečtělá, docela hezká, ale zase ne moc, trošičku nesmělá, trošičku nafoukaná (nedělá jí problém poučovat i prince) a hlavně si dokáže jít za svým a nenechá sebou donekonečna vláčet. Kolikrát jste se už v kině divili, proč se nějaký hrdina nechá neustále psychicky terorizovat? Věčný příběh vám v tomto ohledu udělá radost. Když to její nevlastní sestra s provokacemi přežene, Danielle už to nevydrží a prostě jí vrazí takovou ránu pěstí, že chudinka přeletí přes půl místnosti. A to je jen jeden z mnoha okamžiků, kdy je děj Věčného příběhu natolik příjemně současný a realistický, že film dělá čest svému názvu. Ani macecha Anjelicy Hustonové není pouze černobílý padouch, ale matka, která obětuje všechno pro dobro svých dcer - i kdyby měla jít přes mrtvoly. A když se jí zcela zdeptaná Danielle zeptá: "Proč to všechno děláš? Měla jsi vůbec mého otce ráda?", macecha ji nepošle s ďábelským úšklebkem poklízet do chlíva, ale zarazí se, chvíli přemýšlí a pak upřímně odpoví.

Z dalších rolí stojí za zmínku princ (Dougray Scott - uvidíme ho v Mission: Impossible 2), který díky Danielle poněkud změní svůj pohled na svět (což opět nepůsobí nijak násilně), dobrosrdečný a trochu roztržitý Leonardo da Vinci i obě nevlastní sestry, které jsou také neočekávaně lidské a dojde jim, když to s ponižováním Danielle přeženou. Zkrátka, většina postav se chová ne jako filmoví hrdinové, ale jako lidé. Jedinými výjimkami jsou král (Timothy West), který je především komickou figurkou a většinu filmu vůbec netuší, odkud vítr vane, a Pierre Le Pieu (Richard O'Brien, tvůrce Rocky Horror Picture Show) jako stoprocentní padouch a úchyl (ovšem jeho role není příliš důležitá).

Největší zásluhu na úspěchu Věčného příběhu má scénář, který by, jak už bylo řečeno, působil velmi opravdově a aktuálně i ve filmu ze současnosti (pokud bychom vyměnili koně za mopedy a zámecký ples za luxusní diskotéku) a i když víte, že nakonec budou hrdinové svoji, až do poslední chvíle nevíte, jak přesně k tomu dojde. Decentní zasazení takového děje do 16. století nepůsobí jako parodie nebo kuriozita, ale výsledek je originální a osvěžující. Jako jediný film se srovnatelnou atmosférou mě napadá Reinerova Princezna nevěsta, která ovšem obsahuje navíc kouzla a větší množství přímočarého humoru. Režisér Andy Tennant má zatím na svém kontě kromě televizní tvorby pouze komedii Jen blázni spěchají a ve Věčném příběhu se mu zdárně povedlo kráčet po jemné hranici mezi pohádkou a parodií na ni. Ponaučení, která z jeho filmu vyplývají (a jsou už notně fousatá), nepůsobí v jeho podání nijak směšně. Jedinou námitkou, kterou lze mít k jeho práci, je mírná zdlouhavost druhé polovičky (film má dvě hodiny) a trochu nastavovaný konec.

Co se týče technického zpracování, kamera Andrewa Dunna je většinou příjemně střídmá, hudba George Fentona upřímně romantická a natáčelo se převážně v exteriérech nebo v realistických kulisách nejen na zámcích, ale také v oprýskaných staveních, rozpadlých zříceninách nebo prostě na zablácené silnici, což může zklamat někoho, kdo očekává kašírovanou nablýskanost jako třeba v Prvním rytíři.

Příběh Popelky prý existuje ve více než 500 verzích a tak jistě není jednoduché vymyslet nějaké překvapivé nové zpracování. Ale ono je celkem jedno, jestli jde v tomto případě o Popelku, o příběh "inspired by" nebo o něco úplně jiného. Je to prostě Věčný příběh o zamilovanosti, pravdomluvnosti a o tom, co vlastně člověk od života chce a za jakou cenu.

Kromě toho, že nemám příliš v lásce Drew Barrymoreovou, jsem také skeptik, cynik a zvrhlík, kterému se velmi líbila Hvězdná pěchota. Ale pokud bych se teoreticky někdy oženil a měl děti, chtěl bych, aby chodily do kina přesně na takové filmy, jako je Věčný příběh.

Autor/Zdroj: Fuka František/Cinema