Údolí včel

POZOR SPOILER

Mladý Ondřej z Vlkova je volán svým otcem. Má novou matku, Lenoru, dívku, která by mohla být jeho sestrou. On ji dá koš s květy, ale na dně jsou netopýři. Dívka se lekne a otec jej v hněvu hodí na kamennou zeď. Pak se bojí, že zemře, a zaslíbí jej milosrdné panně na nebi.

Ondřej se tedy ocitá v klášteře, kde má vést odříkavý život. Zde poznává rytíře Armina von Heidena. Stanou se z nich přátelé. Plynou léta a Ondřej pak potkává jiného člena řádu, který jej chce opustit. Láká Ondřeje k témuž. Ten odmítá, je však napaden a připraven o koně. Za trest končí v cele. Z této prchá.

Armin se vydává za ním. Narazí na slepou dívku, která zde žije s lovci a pastevci. Armin zde zůstává, když přijdou další lidé. Ti napadli Ondřeje, jak plyne z jejich vyprávění. Armin jej nalezne, ale oni jej sledovali a dochází k bitce. Armin s Ondřejem jsou jasní vítězové. Na další cestě Ondřej Armina omráčí a prchá i s jeho koněm, až dojede do svého bydliště, ke tvrzi Vlkov. Zde zví, že otec je již dávno mrtev. Na Vlkově panuje bída. Ondřej zde začne žít a věnuje se svým záležitostem. Jednou nalezne svou matku ve sklepení polonahou, ana se bičovala, a málem zde dojde k nepravostem. Těm se však bránit nedá a už vůbec ne delší dobu. A v lesích se na Letnice objevuje Armin. Ten jde nejprve za mnichem a burcuje jej proti tvrzi. Mnich má Ondřeje a jeho matku oddat, proto s Arminem spolupráci odmítá. Ten vstupuje na nádvoří, zrovna když probíhá svatební veselice…

Baladicky emotivní výpověď o vzpouře jedince proti odlidštěnému řádu dogmat.
Druhá polovina 13. století: Zemanský syn Ondřej, kterého otec už v raném dětství zaslíbil Bohu, po deseti letech pobytu v lůně rytířského řádu kdesi na severu prchá na jih, na rodnou tvrz Vlkov. V patách mu však jede jeho někdejší přítel a řádový bratr Annin von Heide. K osudovému střetnutí obou mužů dochází na Vlkově v den Ondřejovy svatby s nevlastní matkou, vdovou po zemřelém otci. Zvítězí toužení po svobodě nebo všemocná řádová moc?
Kino ART

Širokoúhlý film Františka Vláčila (1924 - 2000) a libretisty Vladimíra Körnera čerpá námět ke svému tragickému příběhu o věrnosti a citu z druhé poloviny třináctého století. Na postavách dvou řádových rytířů zachycuje svár vypjatého náboženského fanatismu a touhy po prostém lidském životě. V jednom z nejsugestivnějších Vláčilových snímků ztělesnili hlavní úlohy Petr Čepek, Jan Kačer, Věra Galatíková, Zdeněk Kryzánek, Miroslav Macháček a Josef Somr.
Autor/Zdroj: /Kino AERO

Příběh filmu je situován do druhé poloviny 13. století. Český zemanský syn Ondřej z Vlkova se po letech strávených v řádu, kam byl umístěn, aby vykoupil otcovu vinu, rozhodne pro návrat do rodného kraje. Řád své muže však nepropouští snadno ...

Snímek Údolí včel je součástí volné historické trilogie Františka Vláčila, která dále zahrnuje filmy Ďáblova past (1961) a Marketa Lazarová (1967)). Idea filmu původně vznikla, aby byly zužitkovány kostýmy, které zůstaly k dispozici po natáčení Markety Lazarové. Ještě téhož roku byl snímek podle původního námětu Vladimíra Kórnera uveden do kin. Románové podoby se příběh dočkal o mnoho let později, v roce 1978. Komorní historické drama sleduje pouť zemanského syna Ondřeje (Petr Čepek), který se rozhodne vzepřít autoritě řádu a fanatismu. Proti Ondřejovi, který v řádu zůstával jen ze setrvačnosti, stojí zarytý dogmatik Armin von Heide (Jan Kačer), jenž se jej snaží přesvědčit k návratu.
Také v Údolí včel Vláčil využil své schopnosti vytvářet působivé výtvarné kompozice. Vynikají jsou zejména černobílé celky krajiny, výrazně komponované pro širokoúhlý formát. Vláčil opět vsadil na chorální hudbu Zdeňka Lišky a upřednostnil pomalé tempo vyprávění. Z původního záměru obsadit obě role Janem Kačerem však musel kvůli náročnosti technického provedení ustoupit. Skrze názorový střet obou mužů snímek tema-tizuje otázky víry a svobody člověka. Režisér se znovu vrátil k tématu-náboženského dogmatismu, které zachytil už ve filmu Ďáblova past. Fanatická oddanost ideologii nabízela v době uvedení filmu analogii k bezmyšlenkovitému následování režimu. Počátkem normalizace byl proto film zařazen na seznam nežádoucích, tzv. trezorových snímků,
(tef)
katalog 1. Festivalu nad řekou

Druhá polovina 13. století. Ondřej, potomek českého zemanského rodu, prchá z hradu řádových rytířů, kam ho před deseti lety přivedl jeho vlastní otec. Po období strádání a odříkání si uvědomuje, že existuje ještě jiný svět než ten, který poznal v masivních zdech hradu. Zatouží po svém rodišti a pokouší se o návrat. Asketický rytíř-mnich Armin sleduje svého bývalého přítele až po jeho tvrz Vlkov a chce sám potrestat jeho provinění...
Historický příběh o střetnutí náboženského fanatismu s touhou po svobodném a šťastném životě má obecně symbolický význam. Autoři tohoto mimořádného díla měli odvahu veřejně protestovat, když byl v 70. letech v ČT jejich film přistřižen podle dobových ideových norem.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu

Po delší době se na obrazovky opět dostává film Údolí včel (tentokrát již s nevystřiženým koncem), který natočil jeden z největších českých režisérů poválečných let František Vláčil spolu se svým dvorním scenáristou Vladimírem Körnerem. Oba autoři zde rozvíjejí téma, které se jako červená nit táhne takřka celou jejich tvorbou: je to odvěký svár dobra se zlem a svár rozumu s vírou v Boha.
Hrdinou příběhu, odehrávajícího se ve druhé polovině 13. století, je zemanský syn Ondřej, kterého otec již v raném věku zaslíbil Bohu. Po deseti letech života v lůně křižáckého řádu Ondřej prchá směrem na jih, na rodné sídlo Vlkov. V patách mu však jede jeho řádový bratr a přítel, ale též fanatik víry Armin von Heine. Rytíř Armin se zjevuje na Vlkově právě v den Ondřejovy svatby s nevlastní matkou, vdovou po zemřelém otci. Spolu s ním přichází řádová moc, Osud a Smrt.
Údolí včel je historický film takříkajíc bergmanovského ladění. Do charakteru epochy režisér proniká přes hluboký vhled do psychologie postav a věčné otázky života klade s filozofickou důkladností. Vláčilovu tradičně výtvarnou obraznost ve filmu umocňuje vynikající černobílá cinemaskopická kamera Františka Uldricha. Ta však na malé a ploché televizní obrazovce bohužel příliš vyniknout nemůže. Stále platí, že film v televizi není filmem, ale toliko informací o něm.
Sdk Cinema 1991/3/46

Autor/Zdroj: sdk/Cinema