Tři barvy: červená

Pro mě je   "červená"   jednoznačně nejlepší   část z celé trilogie.   Náhodné seznámení modelky   Valentine s cynickým soudcem,   jehož zálibou je poslouchat   cizí telefonní hovory a   díky důvěrným informacím   má možnost pohrávat si se   svým okolím ... "Tady   aspoň vím co se doopravdy   děje. Můj pohled na věc je   lepší než v soudní   síni." Valentine je tak,   nejprve proti své vůli,   vtažena do nejintimnějších   tajemství, strachů, bolestí   a pokrytectví co jich jen   lidský život má.
P.S. Nádherný závěr   filmu může docenit jen ten   kdo viděl všechny tři barvy   ... Proto nepřeskakovat a   nevynechávat. Každá barva   má svůj samostatný   příběh, ale všechny se   vzájemně prolínají a   tvoří ... Trikoloru.

Z "třibarevné"   trilogie mě tato poslední   část oslovila určitě   nejvíce. Opět je tempo filmu   velice pomalé a láska je zde   jen v náznacích ale tento   příběh bývalého soudce,   který rád odposlouchává   cizí telefonáty a mladé   modelky, která mu přejede   psa mě opravdu zaujal. Herci   opět výborní a konečné   spojení všech tří dílů   této trilogie mi přišlo   úžasné.

Je to až přespříli   zmatené. Trochu mi to   připomíná Bergmanna, ale   jeho kvalit to nedosahuje.   Metafyzično je až příliš   metafyzické, i když ta   muzika zůstává   nepřekonaná svou   neotřelostí.